Baník tápe. Kozla a spol. čekají klíčové dny, už není kam uhnout
Čekalo se, že to bude drhnout. Že myšlenkové změny Luboše Kozla spojené s přestavbou kádru, omlazením a zatraktivněním herního způsobu budou fungovat pomalu a s tradičními zaškobrtnutími, které ke každé reformě v jakémkoli odvětví patří. I ostravský fanoušek byl po lednovém nástupu trenéra na Bazaly ochoten slevit ze svých nároků a počítat s porodními bolestmi. Ale že bude Baník už deset zápasů čekat na výhru, na tu domácí dokonce od listopadu, že Kozlova bodová úspěšnost bude pouze třetinová (tři výhry, devět remíz, šest proher, skóre 19:25) a start nové sezony se třemi posilami a příznivým rozlosováním doslova trapný?
Ne, takový scénář – nejhorší za posledních pět roků – opravdu předpokládat nešel. Nejsmutnější pro příznivce Slezanů, jimž po devíti měsících postupně dochází trpělivost, je absence jakéhokoli „stébla“ naděje, kterého by se chytili a opět nastartovali svůj počáteční entuziasmus. Když se nedařilo v minulých ročnících, fanoušci chodili rádi alespoň na Milana Baroše.
Přestože to ve finále byly z jeho strany už jen krátké epizodky, každý start (a s ním spojené emoce) kapitána lidi potěšil. Dnes aby člověk signifikantního hráče neodmyslitelně patřícího ke značce FCB složitě pohledal. Jen brankář Jan Laštůvka si tento status momentálně zaslouží. Z hráčů v poli asi nikdo.
S tím samozřejmě souvisí předváděná hra a forma individualit. Obojí slušně řečeno pokulhává. Je na zamyšlení, že do březnového propuknutí koronavirové pandemie a přerušení ligy působil Baník svěže. Známky kombinačního drilu byly patrné, třeba na únorový výkon v Českých Budějovicích se dodnes vzpomíná. Od té doby už na něj totiž Ostravští ani náznakem nenavázali...
Že by šlo o falešnou formu, jež předběhla postupný vývoj? Může být. Navíc se v ligovém rybníčku čím dál častěji špitá o tom, že
