Repre se sama zmuchlala. FAČR ztratil pokoru a sportovní rada je daleko
BLOG MICHALA KVASNICI | Stačilo 72 hodin a fotbalová nálada v Česku se obrátila do negativna. Dojem z trapasu v Kišiněvě rezonuje víc než výhra nad Polskem, čtyři získané body i prvenství v tabulce kvalifikační skupiny E o EURO 2024. Je to tvrdé, možná kruté, ale je to fakt. Velký tým, o kterém mluví kapitán Tomáš Souček, nedopustí lapsus, jakým je nudná bezgólová remíza se čtvrtým nejhorším mužstvem starého kontinentu. A když náhodou jednou za čas ano, nikoli po výkonu, za který se národ stydí. Co za vším vězí? Kromě chyb Jaroslava Šilhavého a špatně připravených opor i ztráta pokory.
Prokleté tři minuty, chtělo by se s odstupem času říct. Přestože skvělý úvod pátečního duelu, kdy Češi načali Poláky dvěma rychlými góly, určil ráz zápasu a položil základ k prvním třem bodům do tabulky, ve finále to paradoxně možná mělo na reprezentaci negativní vliv.
Třeba tím, že uspokojení zaslepilo realizačnímu týmu i hráčům oči a nedošlo k důkladné analýze cenné výhry. Kritické analýze, nutno podotknout. Detailnímu rozboru, jenž se oprostí od skvělého startu a zbylých 88 minut nezhodnotí ze setrvačnosti, ale s cílem poučit se navzdory výsledku. Přesně jak o tom píše kolega Pavel Hartman.
Protože takhle – po bídě v Moldavsku – to vypadá, že k tomu nedošlo, což na trenéra nevrhá ideální stín. A ještě se množí otázky.
Do jaké míry vlastně Jaroslav Šilhavý sám ovlivnil omlazenou nominaci a nebojácnou sestavu na střet s osmifinalistou katarského mundialu?
Bylo to jen z jeho hlavy?
„U Jardy se dá mluvit o odvaze spojené s moudrostí. Když to řeknu blbě, nic jiného mu nezbylo. Když si správně vyhodnotím roky 2021 a 2022, muselo dojít k přehodnocení strategie,“ řekl během víkendu Verner Lička, člen Sportovní rady FAČR.
Slova člena expertní skupiny hovoří za vše. Není to ale nic proti ničemu, naopak je sympatické, pokud Šilhavý nechal proniknout myšlenky jiných do své hlavy a správně se jimi inspiroval. Minulost totiž nejednou ukázala, že se tak nedělo.
Co už je sympatické méně, je ztráta pokory, a to i na úplně nejvyšších místech asociace. Celý nároďák se tomu pochopitelně bude bránit, ale historka z nedělní večeře s partnery v Kišiněvě, kdy namlsaní členové výkonného výboru brali postup na šampionát v Německu již za takřka hotovou záležitost a už se začalo mluvit i o účasti na mistrovství světa 2026, to demonstruje stoprocentně.
Není pak vlastně překvapením, když se tohle mentální nastavení přenese i na mančaft. Tu si ulevíte a rozběhnete se později, tam jdete do souboje na půl plynu – a je z toho plichta 0:0, kterou Jakub Brabec hodnotí tak, že by se nedivil, kdyby Moldavsko dalo gól. Celek, který je v Evropě lepší pouze než Gibraltar, Lichtenštejnsko a San Marino...
Pokud k tomu připočtete velmi špatný výkon tradičních opor jako Tomáše Součka nebo Vladimíra Coufala, neběhavě složenou sestavu, nedůraz v soubojích a sběru odražených míčů, nevyužití Václava Černého, nestřídání, lpění na třech stoperech, aniž by ti krajní přečíslovali soupeře (viz SMS zpráva Václava Kotala směrem k Šilhavému), nelze se vlastně ostudě divit.
Takže zpátky z hrušky na zem – a to na všech místech. Nejen u áčkového nároďáku, ale i ve FAČR. Bez pokory hrozí další průšvih i během příštího srazu v nepopulárním červnovém termínu. Věřte, že Faerské ostrovy se po vzoru srdnatě bojujícího Moldavska taky budou chtít vytáhnout.
