Záhrobská chce být ženou, proto na svazích chřadne

A podle mě si uvědomuje i to, že její přísný otec je mnohem lepší kouč než stávající experti Šťastný a Strach. Jenže jí došlo, že ve svém věku 26 let nechce být jen vykonavatelkou tvrdě vyžadovaných přání a snů ambiciózního papá. Proto před časem sběhla k jiným odborníkům. I s vědomím, že už nebude tak dobrou lyžařkou. Možná už nikdy.

Nejlepší česká lyžařka všech dob chce být také obyčejnou ženskou, která má doma svého chlapa, je s ním šťastná a užívá si radovánek, které pro ni dřív byly tabu. Plyšáky z její blízké přítomnosti vystrnadil mužský, jenž je zároveň členem realizačního týmu. Dřívějším tréninkovým drilem těžce zkoušená duše mladé slečny je už po dlouhé měsíce naplněná pohodou.

Pohodou v soukromí, nikoliv na svahu. Zkrátka něco za něco. Vyladěný soukromý život na straně jedné, na té druhé rozhašená sportovní kariéra.
Záhrobská zřejmě vycítila, že to s jejím postavení v bílém cirkusu půjde z kopce, pád z elity byl vcelku očekávaný.

Ale zároveň věděla, že až svého otce vytěsní ze svých bílých oblouků, začne žít víc normální život, po jakém mocně toužila, který ji lákal mnohem víc než další otrocky vydřené medaile a pod vlastním otcem jí byl v podstatě zapovězen.

Vidím tu paralelu mezi papá Záhrobským a svérázem Jaroslavem Holíkem. On také vybičoval své potomky k výrazným úspěchům ve světě profesionálního sportu. Bez přísného táty by Robert Holík asi nikdy nehrál NHL a jeho sestra Andrea těžko vyhrála wimbledonskou juniorku. Ale i Andrea si časem řekla: Dost! Ze dne na den skončila s tenisem. A upřednostnila rodinný život.

Nedokážu posoudit, zda se Záhrobská rozhodla správně, když vsadila na jiné trenéry. Jen ona ví, jak drsné a příšerné bylo žít i v dospělém věku po otcově boku.

Záhrobská je nyní Šťastná se Strachem. Ovšem jen doma. Na kopcích chřadne. Její fanoušci mohou doufat v jediné: že se jí po čase začne stýskat po pódiu, narovná vztah s tátou, nechá se jím trénovat. Pak se snad vrátí na scénu jako královna. Jinak to asi nepůjde…