Zkouším českému hokejovému týmu věřit. Zkuste to taky!
Ve Stockholmu prší, což je změna oproti včerejšku, kdy tu vládlo náramné počasí, volající vyloženě po tom věnovat se všemu jen ne hokeji. Čeští reprezentanti dopoledne potrénovali, absolvovali video poradu a všichni unisono tvrdí: Už víme, jak na to a ve čtvrtek s Lotyši to předvedeme! Trápení skončí, předvedeme hokej!
Věříte jim? Předpokládám, že ne zdaleka všichni. Já osobně se snažím. Něco mi říká, že se pánové skutečně zvednou. Čekání na fazonu sice trvá delší čas, než je náročný český fanoušek ochoten strávit, ale na paniku je ještě pořád čas.
Z informací, které mám, získávám pocit, že se v mužstvu vaří náprava. Nemyslete si, okolo hráčů se nechodí po špičkách, na nápravě se pracuje. Rozebírá se všechno možné, kdo v tom na ledě nejvíc plave, dostává to od trenérů znát.
V týmu logicky nepanuje rajské potěšení, protože zkrátka není důvod. Ale apatie? Ta už vůbec ne. Pět bodů z devítibodové nabídky se zdá ve světle brněnské euforie hodně málo, ale vzpomeňte Německo 2010. Tam to také šlo hodně ztuha.
Hráči sami přiznávají, jak moc je aktuální slota trápí, ale zbytečně se v ní neboří. Umí vypustit ventil. V úterý se vydali do centra na společnou večeři, a co vím, perfektně poklábosili.
Dnes večer pro změnu vyrazili kompletně do steak housu na pořádnou flákotu hovězího. To aby do sebe napumpovali kloudnou sílu.
Přesně tyhle schůzky pomáhají. Když k nim pak na ledě přidáte enormní zanícení, neříkejte mi, že z toho nevyleze zase ta stará dobrá hokejová nálada…
Zkuste věřit. Zkouším to taky.
