Těšili jste se dnes odpoledne nebo večer na hráče z NHL a nedočkáte se? A ještě se divíte, že Jágr nedorazil do Plzně, Hudler do Litvínova či Prospal do Zlína? Pak jste asi nepochopili, že v tomto případě hraní si na hrdinu není ničím jiným než naprosto zbytečným hazardem.
V NHL přestali hrát na uražené a konečně si rámcově domluvili kolektivní úmluvu. Hokejový svět se tak znovu vrací do obvyklé polohy, pro někoho příjemně, pro někoho nepříjemně vychýlené po dobu 113 dnů.
Upřímně, očekával jsem, že drtivá většina zdejších zámořských akvizic řekne svým trenérům kategorické NE a do extraligových mačů už nenaskočí. A je to v pořádku. S jedinou výjimkou, a tou je Jaromír Jágr. Měl jsem za to, že před chladnou hlavou upřednostní svoje = kladenské zájmy a po páteční bolestivé porážce se Slavií nedokáže na led v kladenském dresu nenaskočit.
Jsem rád, že se Jágr rozhodl opačně a nemíní riskovat. Ve hře je totiž hodně. Kdyby se nepříjemně, natož dlouhodobě zranil, nedokážu si dost dobře představit sílu negativní reakce jeho skutečného zaměstnavatele z Dallasu. S budoucností čísla 68 v NHL by to vypadalo hodně černě.
Fanoušci v Plzni sice přijdou o prestižní střet dvou velkých hokejových hrdinů a kamarádů, ale to musí překousnout. Je konec domácím radovánkám, teď se jde do opravdové práce.
Velkolepých představení tu hráči NHL předvedli požehnaně, extraliga se na podzim proměnila v luxusní soutěž, ale já říkám, že toho všeho bylo tak akorát.
Nebudeme si nic nalhávat, poslední dobou bylo u zámořských posil občas znát, že jejich frustrace stoupá. Z podivného dění v zámoří bez výsledku, z klesajících výkonů svých, z práce některých rozhodčích či divného chování protihráčů.
NHL žije, to je hlavní a extraliga bez atraktivních pomocníků neumře. A teď čeští vyslanci mohou aspoň ukázat, že jim domácí soupeření k něčemu bylo.
