Když se hokejistům Plzně začala v cílové rovince základní části hroutit sezona, přemýšleli, co s tím. Zkoušeli všechno možné, ale k ničemu to nevedlo, tým najel na šňůru proher a před play off padl do nebezpečné tísně. Až přišel nápad vytáhnout kouče defenzivních činností rovnou na střídačku.
Byla to spásná idea! Jsem přesvědčený, že kdyby protřelý mazák Martin Straka nepovýšil kamaráda Jaroslava Špačka mezi oficiální trenéry, extraligový titul by slavili jinde. Rozhodně ne v Plzni.
Špaček je v dobrém slova smyslu blázen. Blázen do hokeje. Jakmile se do něčeho pustí, dá tomu absolutní maximum. A neuhne. Nikdy neskončí na půli cesty. Věří svým myšlenkám a vizím, které si nesčetněkrát ověřil v arénách NHL i v dresu reprezentace. Má know how.
Jakmile šlo v boji o domácí titul do tuhého, neváhal zpražit Straku, Vlasáka a další mazáky. Nedělá rozdíly mezi starými a mladými. Nerozděluje osazenstvo týmu na kamarádíčky a ty méně oblíbené. Co cítí, to poví.
Pokaždé ve prospěch věci. O jeho oddanosti svědčí i comeback na led ve finále po ročním nicnedělání. Mužstvo ho potřebovalo, tak tu ocelovou rukavici zvedl ze země. Pivo vyměnil za ionťák a šel se bít za Plzeň. Bourák.
Proto, když hokejový národ začíná v hospodách i doma v obýváku (a snad i na svazu) řešit, co a jak dál, nabízím řešení. A věřím, že ne špatné. Pusťte ke krmítku Špačka! Férového a zásadového chlapíka, který je schopný reprezentaci posunout dál.
Možná si právě říkáte, jestli jsem se nezbláznil a že přeháním. Tak ať, klidně si to myslete. Říkám jen svůj názor, jež cítím a kterému věřím.
Netvrdím, že šampionát vyloženě pokazil realizační tým v čele s trenéry. V prvé řadě hráči se podepsali pod podivný průběh turnaje, zakončený mdlým výkonem v době, kdy jsme si všichni mysleli, že už nic takového nepřijde a dálnice k medailím je otevřená.
Ale stojím si za tím, že trenérský štáb potřebuje oživit, změnit zaběhnuté „pořádky“. To v každém případě. Odvolávat Aloise Hadamczika mi nepřijde akutně nutné, byť vedle hráčů ani on nemůže mít dobrý pocit ze své práce. Konečný výsledek a samotná hra, tyhle dva argumenty bohatě stačí.
Nicméně, dva bronzové šampionáty po sobě nejde jen tak šmahem vymazat z paměti a dělat najednou, že všechno je špatně. To ne.
Personální obroda je však nutná. Především kvůli olympiádě v Soči. Tam stůj co stůj musí střídačku obsadit bývalý hokejista, reprezentant, který má NHL v malíku, zná hráče naše i soupeře.
A jemuž neschází trenérské geny. Přesně to je případ Jaroslava Špačka. A napadá mě i jméno Roberta Reichla. Málokdo jako on hokeji rozumí, o jeho srdci hořícím pro tuhle hru netřeba diskutovat. Pro nároďák by se vždycky rozkrájel.
Věřím, že vedení českého hokeje zareaguje a vzpomene si na zástupce zlaté generace, která obvykle vždy věděla, kudy a jak na to.
Témata:
Česko, blog, trenér, kouč, Alois Hadamczik, Miroslav Horák, sport, hokej, Sport na Heureka.cz
