Na tohle mistrovství nebudou Češi vzpomínat rádi. Historickou ostudu sice dokázali odvrátit a po sedmigólové kanonádě proti Norsku a pomoci od Švýcarů vydřeli účast ve čtvrtfinále. Jenže právě senzace šampionátu jim hned záhy vystavila jasnou stopku a po třech letech bude národní tým v bojích o medaile chybět. Proč?
Jistě, na tuhle otázku si lze odpovědět jedinou větou – protože proti byla bezchybná alpská mašina, která už na turnaji odklidila z cesty i větší favority. Jenže na to se nelze vymlouvat.
Tým Aloise Hadamczika se k neuspokojivému výsledku odsoudil sám. Herní pohodu hledal příliš dlouho… Podívejte se na pět důvodů, proč to letos necinkne. Co hůř, Češi skončili sedmí, čímž vyrovnali historicky nejhorší umístění z let 1994 a 2007.
BÍDNÍ STŘELCI
Jeden z problémů, o kterém se vědělo už před startem. Celá sezona reprezentace byla z ofenzivního hlediska mizerná. Spása se však čekala od vyladěných kanónů ze zámoří. Jak se zbavit střeleckého trápení dokázal svým spoluhráčům ale poradit až Tomáš Plekanec. Jenže pozdě. Druhým nejlepším střelcem týmu tak byl obránce Zbyněk Michálek, jediný gól ve čtvrtfinále doklepával také defenzivní specialista Kutlák.
BEZ VÝHRY NAD SILNÝM SOUPEŘEM
Proti Kanadě už se na to dalo dívat, v posledním utkání na turnaji zase dokázal tým zabojovat. Jenže, nic z toho. Český tým vyhrál během 8 zápasů na šampionátu v základní hrací době pouze nad Běloruskem (2:0), po dramatu se Slovinskem (4:2) a po vzkříšení sestřelit Nory (7:0). Dánsko porazil na nájezdy...a pak už NIC! Tohle není bilance aspirantů na medaili. Zázrak z Německa 2010 se tentokrát neopakoval…
CHYBĚLA ZARPUTILOST A DŮRAZ
Když to nejde, chce to zjednodušit. Nahazovat puky a důrazně o ně bojovat v soupeřově třetině. Jenže Čechům v realizaci takového plánu chyběla ona nezbytná druhá část. Někteří hráči z NHL se v prvních utkáních vymlouvali, že při dohrávání soupeře hrozí propadnutí při následném bránění. Proti Kanadě to ale najednou šlo, náznak správného směru se objevil. Proti Norům to nebylo třeba a ve čtvrtfinále si na to Češi vzpomněli až v poslední třetině. V zarputilosti při bránění i zakončení tým za svými přemožiteli pokulhával asi nejvíce.
HADAMCZIKOVO TÁPÁNÍ SE SESTAVOU
Trable se soupiskou začaly vynucenými brankářskými škatulaty – Kovářova hnisavá angína, Pavelcův kotník, Salákův zlomený prst… Na brankáře si ale Češi stěžovat nemohli, muži s maskou byla jedna z mála jistot, o které se tým mohl opřít. Ať už byl na ledě kdokoliv. Trenér musel naopak řešit špatnou produktivitu. Při hledání ideálu létali útočníci sestavou třeba i z přesilovkového komanda mimo sestavu. Jak je možné, že jste o hráčích letošní zámořské elity neslyšeli třeba celý zápas? Týmovou pohodu si hráči pochvalovali, problém v křeči. A od její rozmasírování je tam právě trenér. "Hráči nesplácí důvěru, jakou jsem jim dal," prohlásil na svou obranu Hadamczik po utkání s Dánskem.
NOČNÍ MŮRA JMÉNEM ŠVÝCARSKO
To, co chybělo českému výběru, přesně charakterizuje osudového soka. Není to sice pastva pro oči, ale na rozdíl od dřívějších let už pouze nerozbíjí hru soupeře. Kompaktní obrana, jednoduchý systém v útoku. Přesto brankář Salák po prohře ve skupině Švýcary prohlásil: "Hráli hrozně." Možná, ale rozhodně účinně. Český tým porazili dvakrát, Švédsko jednou, Kanadu po nájezdech. Teď je čeká druhý nečekaný semifinalista - rozjetí Američané.
Jaké vidíte další důvody toho, že Češi skončí nejlépe sedmí, vy? Napište svůj názor do diskuse pod článkem.
