Jedni tvrdí, že do toho na sto procent půjde, druzí to vidí opačně. Martin Straka dál napíná svoje fanoušky a všechny ty, kteří mu přejí i ze vzdálenosti delší než je z tribuny plzeňského zimáku na led. Můj názor je ten, že se i v příští sezoně na place ukáže. Jen nevím, kdy.
Pokud by záleželo čistě na vnitřních osobních pocitech klubového kápa, věřím, že by do toho znovu nešel. Hráčsky už nejde dokázat víc než v předchozí sezoně, neumím si představit líbeznější rozlučku než po jeho zlatém gólu v nejdelším finálovém zápase tuzemské ligové historie.
Jenže tady nejde o Martina Straku, nýbrž o celý plzeňský hokej. Jeho nezpochybnitelný vůdce umí na úsvitu sezony rozpoznat, jakou silou kádr disponuje, co mu schází, kde je přetlak.
Předpokládám, že do víkendového dvojboje s Kometou naskočil proto, aby si týden před vstupem týmu do ligy ověřil, nakolik je jeho přítomnost na ledě pro tým přínosná či nikoli. Otestoval si, zda se bez něj Razýmova skvadra může obejít, anebo ne.
A zrovna teď možná podniká finální rozhodnutí, jestli se ve čtvrtek večer do hokejových montérek převlékne, anebo zasedne v manažerském saku na tribuně.
Vůbec bych se nedivil, kdyby do prvních dvou, tří kol nenaskočil a až podle výkonu svých podřízených se zařídil dál. Ve hře je i jiná a podle mého soudu rovněž reálná možnost. I kdyby se Straka rozhodl hokeje nechat a veřejně to deklaroval, věřit mu tolik nebudu.
Stačí, aby se tým zasekl (což Plzeň řeší každou sezonu) a hned se vyrojí téma, zda by se boss neměl vrátit do mužstva. A protože Strakovi jeho srdce nedovolí, aby Plzeň chátrala, bude pro tento případ připraven k dispozici. Natrénovaný je výborně.
