Až osmé místo ambiciózních Pardubic. A není to náhodou strop?
Fanoušci hokejových Pardubic se ne a ne dočkat cesty vzhůru tabulkou. Zkraje sezony vedli celou ligu, ale teď se obávají, že jejich oblíbenci zahučí do nepříjemných sklepních prostor. Pravda, není k nim daleko, pouhé čtyři body dělí Venerovu družinu od dvanáctého Kladna.
V klubu řeší, proč se nedaří najet na delší vítěznou šňůru a proč jsou výkony týmu tak podivně kolísavé. Jednou pecka, příště hrůza. Ale co když zkrátka tenhle tým výš nepatří?
Razantní skok do nové sezony po minulém ročníku plném turbulencí a drsného manka v kase (minus 20 milionů) vzbuzoval dojem, že se přes léto uklidilo v kabině i kancelářích a že teď to půjde úplně jinak. Růžově.
Realita je temnější. Taková, že od současného týmu nikdy nevíte, co čekat. Nejde se v něm vyznat. A protože nic není náhoda a všechno má svoje důvody, i za neurovnanými výkony Pardubic musí vězet nějaká příčina. Jaká? Nebo lépe řečeno, jaké?
Dá se říct, že v každé herní složce je k řešení problém. Počínaje brankovištěm. Tady všechna čest Dušanu Salfickému, jenž z role záskoku povýšil do úřadu jedničky, v níž se nenápadně vyšplhal až na samé čelo extraligových statistik. V jednačtyřiceti letech! Jak se ale zdá, v nynějším ročníku se trvalejší pozice brankářského šéfa nedočká.
To by si jinak klub nepořizoval o 16 let mladšího Júlia Hudáčka. Což je ukázkový případ nakupovaného zajíce v pytli. Rozhodně žádná jistota, spíš velký risk.
Reference z jeho dřívějších působení jsou sice slušné, ale jestli se nemýlím, tak vedení klubu hledalo okamžitou náhradu za Martina Růžičku, jehož do konce sezony umístilo do Chomutova.
Okamžitou v tom smyslu, že nový muž s maskou přijde hned a od první minuty bude moci chránit spoluhráčům záda. A chtějte to po brankáři, jenž poslední a jediný mistrák této sezony odchytal zkraje září v Rusku a s českou extraligou nepřišel nikdy do kontaktu. To přeci nejde.
Mezi příznivci často skloňovaný Růžička se v Chomutově může dočkat vysvobození. Spadne z něj tlak, jenž se na něj doma snášel po každé porážce, při které byl na ledě, a jestli Pirátům začape, do Pardubic se mu asi nebude chtít vracet. Jestli ho doma vůbec budou chtít.
Obrana? Tahouni Aleš Píša a kapitán Václav Kočí neprožívají zrovna slunné období. Sami musí vědět, jak na tom fyzicky jsou, nicméně z tribuny to občas vypadá, že jsou vyšťavení, unavení, bez jiskry.
Oba nejsou žádnými zajíci, v našlapaném programu jim točení šesti beků nehraje zrovna do karet. Jsou vytížení v přesilovkách, v oslabení, no, je toho pro ně momentálně víc než dost.
Ani v útoku to není velká radost. Ofenziva samozřejmě strádá zraněními, ovšem ta postihují všechny týmy. V Pardubicích jde o to, že kouč Venera dosud nenašel k Petru Sýkorovi vyhovujícího centra.
Pořád se hledá, přičemž se znovu zkouší i již několikrát prozkoušené varianty. Včetně opětovného nasazení Josefa Marhy. Tomu se herně nedaří, výpadek v produktivitě se snaží zacelit maximální bojovností a poctivým přístupem, jenže celkově je to příliš upracované, schází tomu lehkost.
Tím pádem klesá i kvantita Sýkorových příspěvků. Jeho 11 gólů je solidní počin, ale jde i o celkový pohled na jeho hru. Kdo si vybaví dřívější působení obávaného úderníka na východě Čech, dochází mu, že bývávalo lépe.
Námitka, že dříve míval po ruce Tomáše Rolinka je samozřejmě na místě.
A tak výsledek zápasu často stojí na výkonu mladých pušek v Kousalově lajně s Radilem a Noskem. Tahle trojka, to je velký příslib.
Je však otázkou, jak dlouho zůstane pohromadě. Dravý a šikovný centr Robert Kousal jede poslední rok smlouvy a vzhledem k vzrůstajícímu postavení v mužstvu si může říct o razantní navýšení mzdy.
Otázkou je, zda do toho v klubu půjdou. V tom klubu, kde horko těžko dávají do kupy peníze na výplaty a s hráči se museli domluvit na jejich postupném vyplácení.
Kousal se nedávno objevil v reprezentaci, zanedlouho se nejspíš vydá na další turnaj EHT do Soči. Na Karjale nezklamal (ba právě naopak) a všichni vědí, jak to chodí.
Stačí se párkrát slušně ukázat na mezinárodní scéně a už vás nahánějí ruské kluby, vaše cena razantně stoupá. V Pardubicích budou už zanedlouho stát před rozhodnutím, zda je pro ně Kousal budoucí tváří klubu a vsadí na něj, nebo zda nebude lepší jej před uzávěrkou přestupů na konci ledna udat do ciziny a získat aspoň nějaké slušné odstupné. V tom případě ovšem razantně klesne síla týmu.
A začněme počítat. Pryč jsou lídři Petr Koukal, Jan Kolář, odveleni byli Jan Starý s Martinem Růžičkou. Stará dobrá základna, která tvořila páteř mužstva a náladu v ní, se rozsypala.
Jestliže na tribunách občas zaslechnete, že pardubický výběr postupně ztrácí duši, možná nejste daleko od pravdy.
