Parádní loučení: Straka odchází jako šampion a velký elegán
Před dvěma týdny skrápěly liberecký led slzy Petra Nedvěda, bylo to loučení plné smutku a lítosti. Včerejší sbohem Martina Straku tolik nebolelo.
Ano, odchod ze čtvrtfinále po loňském úžasném a zlatém tažení je míň, než si on a celá Plzeň představovala. Zároveň však nejde o krach, který by do klubu pustil smrdutý závan otazníků a pochyb na téma budoucnosti.
Ne, indiáni ze Škodovky se při obhajobě prali statečně, s oslabeným týmem proti loňsku to měli o poznání složitější, nejzkušenější hráči v útoku neměli ideální formu. Stane se. Být vyřazen Kometou však není žádná ostuda.
Třetí místo po základní části ukazuje, že Strakova akademie funguje. A to je pro jejího vůdce ze všeho nejdůležitější. Včera ukončený ročník bral klubový boss stejně už jako bonusový. Proto odchází z ledové scény naprosto vyrovnaný, v pohodě. Bágl hodí doma někam do garáže, v hlavě už má stejně spíš ředitelování.
Historický zápis se Strakovi podařil loni, všichni máme v živé paměti ten neskutečný příběh se zlatým gólem ve Zlíně. Předtím zlatá Vídeň, ještě dál zpět opojné Nagano.
Není důvod velikánovi kondolovat, nýbrž blahopřát, jakým způsobem dokázal zvládnout přechod ze zpocené kabiny mezi navoněný, ovšem daleko složitější svět kravaťáků.
Co by za to takový Jágr se svým Kladnem dal.
