Hollweg s ručením omezeným. Extraliga čeká, až se zbaví zkratů
Je to zbraň, jakou jinde nevlastní. A to se vším všudy. Ryan Hollweg. Srdce a duše týmu, takhle ho vidí v Plzni. Pro ctitele jiných barev bandita na bruslích, nepoučitelné zlo ve fyzické podobě. Každý má přitom kus pravdy. Zbývá dodat, že americký knírač je i vděčným tématem pro novináře, protože takový chlapík tady opravdu ještě nehrál.
Pan Nevyzpytatelný ukázal v pátek horší stránku svého já, když škaredě naboural do boleslavského Vrbaty. Stop na pět zápasů je odpovídající sankcí za zbytečný nájezd do protihráče, kterého sundal z placu a na blíže neurčenou dobu ze sestavy. Stejně jako tomu bylo posledně po tvrdém najetí do slávisty Vlasáka.
Může znít ze všech plzeňských koutů nářek nad nespravedlivým zacházením s figurou zámořského legionáře, čistou pravdou zůstává, že po Hollwegových výpadech zůstávají padlí, více či méně času uvízlí na neschopence.
Z úst plzeňského kouče Jaroslava Špačka vypadlo, že po Vrbatově sestřelu měl jeho svěřenec slzy v očích. Snad by člověk s Hollwegem i soucítil. Kdyby... Kdyby šlo o první případ, kdyby po ruce byly polehčující okolnosti. Kdyby potřetí, počtvrté. Není zákeřný, nechce nikoho zranit, brání Špaček podřízeného. A dodává, že každý čeká na jeho ataky, aby mu to dal sežrat.
Ba ne, myslím, že je to jinak. Že extraliga čeká na to, až se jinak zarputilý bojovník konečně zbaví svých zkratů, kvůli nimž odhazuje jiné a shazuje sám sebe. V devatenácti zápasech po sobě se držel, předváděl nesmírně obětavou lopotu, týmu dával maximum možného. Ve dvacátém mu nervy ujely a navýšil celkový počet disciplinárních postihů v extralize na 26 utkání. To už je půlka jedné sezony.
