Zmizely vousy kapitána Jana Výtiska a jeho leadership, pryč jsou góly a body Petra Vampoly, Jakuba Valského, Michala Řepíka. Myšlenky na cizinu stále neopustily Michala Birnera, kabinu po dvaceti letech opustila dobrá duše a fachman od masérského stolu Jura Jaroš. Dost důvodů myslet si, že s hokejovým Libercem to půjde od desíti k pěti, respektive od jedničky (titul) k sedmi, osmi…
Hrajeme extraligu, tudíž platí, že za úspěch se platí. Liberec není prvním a zdaleka posledním týmem, který to poznává. Jakmile na sebe hráči upozorní neobvyklou dominancí v domácí soutěži, navíc podpořenou výjezdy v reprezentačním dresu, můžete si být jisti, že své klenoty ve vlastním výběhu dlouho neudržíte.
Ještě dříve, než Severočeši slavně dobyli titul, bylo jasné, že tahle parta už se ve stejném či v takřka totožném složení nesejde. Extraliga má v Evropě pořád solidní zvuk a kluby KHL (byť mnohé mají problémy samy se sebou) trpí neustálým hladem. Takže si pod Ještědem škrtli reprezentanty Michala Řepíka i Jakuba Valského. Do dvou dnů se rozsekne, zda se zpět do Evropy nevydá Michal Birner .
Jen odchodem Řepíka, Valského a Vampoly šampion přijde o 68 gólů a 147 kanadských bodů, načerpaných v minulé sezoně. Kdyby měl ztratit ještě Birnera, jsme na dvou stech bodech minus. A to už je pořádná darda.
Darda, která by jiné týmy položila a odsoudila k povinným pracím v dolních patrech tabulky.
Jenže pozor, tady mluvíme o Liberci. O organizaci, jejíž progres nestojí a nepadá na výkonech jednotlivců. S tím, že když se dobře vyspí, tak je to super a pokud ne, stojí to za starou belu.
Mluvíme o klubu, který staví svoji hokejovou fabriku systémově, na pevných pilířích, kde ztráta lídrů zabolí, ovšem propracovaná struktura pracovního režimu na všech frontách nedovolí padnout tým k zemi. Početné publikum Bílých Tygrů může zůstat v klidu, mistrovská kocovina, kterou si v poslední sezoně drsně protrpěli v Litvínově, se jich týkat nebude.
Kdyby to ve slavné líhni měli podobně postavené jako v Liberci, přenesli by se lépe i přes na první pohled smrtící odchody Francouze , Ručinského a Petružálka .
Vyrostou nové hvězdy. Třeba Bulíř
V Liberci jsou tak daleko, že do dobře padnoucího a fungujícího systému doplní figury, které vyjmenované hráče s propustkou nahradí. Zkraje sezony to, předpokládám, bude poněkud drhnout, ale postupem času na to nové tváře přijdou a vše se vrátí do normálu.
Samozřejmě, že i v Liberci hodně záleží na lidských zdrojích. Tady se jeví jako zásadní setrvání zadáka Radima Šimka . O hotové zjevení minulé sezony a ukázkový produkt severočeského pokroku se zajímá půlka Evropy, zatím se drží doma. Osobně tedy doufám, že se Rusku vyhne širokým obloukem a časem se vydá třeba do Švédska nebo mezi švýcarskou elitu, kde svoje aktuální už tak solidně vysoké postavení ještě navýší…
Pod Ještědem i letos vyrostou nové hvězdy. Na jednu sázím stoprocentně. Útočník Michal Bulíř už na jaře odehrál plno zápasů v reprezentační formě, trochu mi vadilo, když se nedostal na finální kemp národního týmu před MS do Znojma. V nadcházející sezoně má rozhodně na to obrazit všechny akce evropské Tour a navrch přidat start na mistrovství světa v Paříži.
Sečteno, podtrženo: Liberec se bát nemusí. Titul klapnout nemusí, ale zdravá stabilita rozhodně potrvá.
Související články
