Seznamte se. Petr Vampola, cenný partner hokejové extraligy
Do pokladny hokejové extraligy napumpoval tolik peněz jako mnohé jiné firmy, které si vedení soutěže hýčká. Petr Vampola by si pomalu zasloužil banner na mantinelech všech stadionů. Připočteme-li aktuální postih 50 tisíc za urážku šéfa disciplinárky, pokuty z posledních sezon mu z osobního konta odčerpaly určitě přes dvě stě tisíc korun. Tak aspoň malé logo, ne?
Petr Vampola není jednoduchý případ, to se všeobecně ví. Výborný hokejista, o tom žádná. Zároveň má i své mouchy, pro někoho masařky. Ne všem trenérům sedí, svoje si myslí i někteří hráči. Mistr světa 2010 je specifické povahy. Pozor, není zlý, je zkrátka svůj. Vzdálený příbuzný Radka Dudy, může leckoho napadnout.
Kariéru mu pocuchávají penalizace za simulování. Zrovna z nich se stala tradice, v posledních dvou sezonách dostal už pátý štráf za přifilmovaný pád. Byly všechny tresty oprávněné? Tvrdím, že nikoli. Roli při průzkumu situací hraje jméno na dresu, zaškatulkování v kategorii hokejový herec.
A Vampola už toho má dost, cítí křivdu. Naposledy už to nevydržel a vyprsknul. Šéfa disciplinárky Karla Holého v Blesku označil za zakomplexovaného pána s mastnou pusou od brambůrek. Musí nést následky, tady přestřelil. Deník Sport přesto děkuje za hutný příspěvek do Výroků roku 2017. Ale to jen tak na okraj.
Spíš je na místě vytvoření diskuze, jaký význam má odebírání 10 procent platu za verdikt přihranného pádu. Nejen Vampolův případ ukazuje, že to valný smysl nemá, neustále dochází k recidivě. Hráčův styl hry se ani po řadě srážek mzdy nemění, stejně tak postoj disciplinárky, která by neměla zapomínat na svoji výchovnou funkci, ne jen represivní. Když to totiž jen trochu jde, plácne Vampolu přes prsty. Už to ani vtipné není. Škoda, že podobně horlivá není komise při rozborech zákroků, při nichž jde vyloženě o zdraví. A když už přijde stopka, výplata běží hráči dál bez újmy. Zvláštní.
Zdaleka ne každý Vampolův případ je křišťálově čistý. Třeba posledně. Sudí v zápase Třinec-Mladá Boleslav vyloučil domácího beka Linharta za faul na Vampolu, ten obdržel penále až po ocelářské stížnosti. A co zmíněný arbitr? Měl by logicky dostat postih za to, že přehlédl hráčovo simulování. O žádném postihu se však neví.
Nebo jinak. V každém utkání hráči padají, aniž by nutně museli. Někdy třeba nemají sílu nebo chuť ustát souboj, tak si zkrátka kydnou na led. Kdo pregnantně určí, zda chtěl získat výhodu pro svůj tým, anebo ne? Samozřejmě, že nikdo. Názor proti názoru.
Kdyby hráč výhodu získat chtěl, měl by být v duchu současných pravidel potrestán. Bez vytváření rozdílu. Jenže na kobereček půjde jen tehdy, pokud někdo podá stížnost. Některé kluby jsou v tomto aktivní, jiné méně. Ale ve výsledku je to tak, že některá simulování tzv. Vampolova ražení procházejí, jiná nikoli. A to je špatně.
Petr Vampola si z nemalé části za svoje potíže může sám. Tvrdit však, že extraliga má v potírání popisovaných nešvarů precizní a spravedlivý systém, to je tedy hodně odvážné mínění. A měla by sama od sebe seriózně popřemýšlet, zda na její straně je skutečně všechno bez chybičky.
