Plekance už nechte být, energii věnujte spíš Kvapilově naverbování
Tomáš Plekanec minimálně třikrát oznámil, že reprezentace je pro něj voda pod mostem. Uplavala. Bylo to hezké, ale stačilo. Zatímco loni i letos před mistrovstvím světa postoj změnil, neb verbování Josefa Jandače, Jaroslava Špačka a spol. bylo silné, navíc hráč sám měl palivo v nádrži (a taky si mohl odpočinout od manželky), nyní už je vše definitivní. A právě privátní trable uznávaného univerzála, nabírající nepříjemných rozměrů, jsou nyní klíčové.
Plekanec teď ze všeho nejvíc potřebuje rovnováhu, práce má momentálně až nad hlavu, do toho řeší rozvod a hlavně, kdy se konečně uvidí se svými syny, zda vůbec v dohledné době. Před Vánoci blbá situace.
Reprezentace vyžaduje plnohodnotný, objemný přístup a takový už se mu do hlavy nevejde. Pro někoho je jeden džob (rozuměj jeden tým) tak akorát, mít na svědomí Kladno, Kometu a ještě repre? Ne, to už je příliš i na oddaného Plekance. Kouč Miloš Říha by nemusel veterána přivádět do rozpaků, vyjednávací energii by se hodilo věnovat jiným směrem, třeba k Marku Kvapilovi.
Renomovaný liberecký útočník je také samostatná kapitola. Na předvánoční akci se omluvil ze zdravotních důvodů, dává do kupy bolavá záda. Do toho kouč Říha na čtvrteční tiskovce před Channel One Cupem nastínil, že se extraligové hvězdě nepozdávalo, jak s ním bylo ze strany reprezentace komunikováno. Tak trochu zákopová válka a „nenápadné“ dávání najevo, že si za to může hráč sám.
Jak tohle všechno číst? Zhruba tak, že každý má pověstné máslo na hlavě. Vyjít z toho případu úplně čistý Kvapil nemůže. Už jen proto, že se omluví kvůli zdraví a přitom extraligu hraje. To nevypadá nikdy dobře, byť můžete logicky namítnout, že na domácí soutěž ještě jeho bolavá záda stačí, ale mezinárodní level by neutáhla. A jak známo, Miloš Říha se netají tím, že kdo nemíní hrát za národní mužstvo, toho nebude přemlouvat. To má taky svoji logiku.
Je však otázkou, zda si hráče takového kalibru může reprezentace dovolit nechat být. Z mého pohledu určitě ne. Pokud je Kvapil zcela fit, v extralize je odskočený od ostatních, jeho myšlení propojené s realizací je v ligových poměrech unikátní. A i když hraje se sebezapřením, pořád je to velká síla, což dokumentuje i v poslední době, body má stále naskakují.
Lze si jistě představit Říhův razantnější tah na bránu. Ale to se musí chtít. Ano, Kvapil může být složitější povaha, to však geniální hráči bývají. Reprezentaci neřekl ne, v jeho případě je však na místě společný privátní mítink. Pokud si nástupce Josefa Jandače nedá tu práci a s nejproduktivnějším hráčem extraligy si nesedne, aby všechno potřebné probrali, pak je to jednoznačně špatně.
Trenér národního týmu je povinen využít všechny možnosti k naverbování, od toho je v této pozici, za to je placený. Že někdo někomu nemusí úplně sedět je normální, neznamená to však, že takový borec nemá v reprezentaci co dělat.
Dostat se hráči do hlavy, najít v něm všechny pozitivní prvky a otupit ty negativní, to je úkol, který by hlavní kouč měl podstoupit. Naplno chtít však musí i Marek Kvapil.
