Motor se svou strategií narazil. Teď se musí ukázat, jinak přijde sestup

Ironií osudu a za přispění koronavirové tísně Budějovice mezi elitou zůstávají. Je na místě úleva? Možná. Je na místě víra, že nový kouč ze stadionu vyžene všechny chmury a vše se v dobré obrátí? Nikoli. Pokud na všech klubových úrovních nenajedou na stejnou vlnu, příští jaro budou na led kapat prvoligové slzy.

O Václavu Prospalovi jako o trenérovi si můžeme myslet leccos. Kariéru pořád začíná, nestydí se za to. Učí se tvarovat kabinu, prochází si krizemi, které nesčetněkrát zažíval jako hráč, nyní však poznává, že z druhé strany je to jiné a vyžadující zcela odlišný přístup. Občas doplácí na to, že hokeji dává všechno. Veškeré emoce a srdce. Občas se nekontroluje, pořád těžko chápe, že to, co zvládal na ledě levou zadní, většina jeho svěřenců nedokáže předvést. A podle toho se musí chovat. Také proto občas ujel. Hledá potřebný balanc.

Nikdo mu však nemůže vyčíst absolutní zápal pro věc. Vášeň. Snahu udělat pro lepší budoucnost týmu maximum. Nenechat se zlomit, porazit.

A tady právě těžce narazil. Na nepřístupné nadřízené, kteří mu odmítali doplnit kádr posilami.