Hacknutý Růžička? Jako by trenéra někdo uspal, sám sobě ublížil
V prvním duelu v Liberci nezastavil nepochopitelný herní úpadek, jenž přinesl klíč k vyhotovení série. Ve druhém souboji to byla jedna velká letargie ode všech. S návratem domů byste od věhlasného Vladimíra Růžičky čekali tah, jímž překvapí a zvedne zasažený tým. S ničím nepřišel. Nasadil navrátilce Cingela, trápící se Klímy nechal pospolu. To samé Růžičku se Sklenářem. A Smoleňák? Toho znovu nechal na polovičním úvazku.
Velmi mizernému Hradci schází tlak do brány, důraz, srdce. Kdyby si někteří hráči dali do kalhot vajíčka a skočili na led, za chvíli je neporušená přivezou na střídačku. Kouč není schopen donutit své chráněnce fárat, hrabat, bít se za Hradec. Útoky rozházel, až když bylo po všem. Po zápase a na 99,9 procent i po sérii.
Růžička po solidní základní části sám sobě ublížil. S tímhle stylem práce v play off nelze věřit, že od náročného bosse Miroslava Schöna dostane nový kontrakt. Cíl v podobě semifinále je nedostižný. Tolik očekávané tahy mistra trenérského řemesla nepřicházejí. Jako by Vladimíra Růžičku někdo hacknul, navrtal se mu do hlavy a uspal. Legenda se stala smutným divákem.
Místní trenér Tomáš Martinec může pomalu obhlížet terén na stadionu.
