Extraligové podivnosti: Camara správně, ale co Ondráček a Šmíd?
BLOG MIROSLAVA HORÁKA | S nástupem extraligového play off tradičně přicházejí vášnivé diskuze. A nejde jen o výsledky a předváděnou hru samotných hokejistů. Velké otazníky jsou spojené s výkony sudích a následně i s verdikty disciplinární komise. Jeden ostrý zákrok přináší deset různých názorů, přičemž výrok jediný. Proto adrenalin v krvi zainteresovaných stoupá. Jako právě v posledních dnech. Rozhodčí opět nedrží jednotný metr posuzování zákroků, paradoxní je, pokud se jedná o tytéž muže v pruhovaném. Jako v případě Petra Laciny a Robina Šíra.
Ale pojďme nejdřív k vyšponované série mezi Českými Budějovicemi a Pardubicemi. Hokejová veřejnost očekávala, jak se šéf disciplinárky Viktor Ujčík postaví k nešetrnému zákroku Anthonyho Camary na Lukáše Pecha v poslední minutě úterního utkání. Výrok zní: bez dodatečného trestu. Ačkoli celé jižní Čechy nejspíš nesouhlasí a vůči otřesenému Lukáši Pechovi je to přísné, zákrok měl zůstat v kompetenci sudích na ledě, v tomto případě nebylo zapotřebí Ujčíkem dodatečně zasahovat. „Hráč se nejdříve soustředil na nadzvednutí hole protihráče a následně na jeho dohrání tělem. Zákrok byl veden bez významného zpoždění po zahrání kotouče, více méně ze statického postavení, hráč se před ním neodrazil a ruce držel u těla. Při střetu zasáhl ramenem současně hrudník a obličej soupeře, k čemuž došlo mimo jiné proto, že se protihráč nacházel ve snížené pozici,“ popsal Ujčík. Bez námitek.
O poznání diskutabilnější je distanc na jedno utkání pro budějovického Jiřího Ondráčka, jenž ve stejném utkání narazil do Jana Koláře. Podle Ujčíka byl zákrok „veden na protihráče, který o pohybu soupeře věděl a snažil se střetu čelit prudkým zabrzděním a zapřením na levé brusli.“ Za rozhodující Ujčík označil skutečnost, že „zákrok byl veden ve vysoké nájezdové rychlosti, Ondráček při něm se značnou intenzitou zatlačil do protihráčových zad a že k ataku došlo ve velmi nebezpečné vzdálenosti od hrazení“. Verdikt DK: vražení na mantinel, stopka pro páteční třetí duel.
Na místě je námitka a výrazně polehčující okolnost pro Ondráčka, který hrál hokejový zápas, nikoli florbalový. Budějovický útočník soupeře logicky forčekoval, Kolář však udělal chybu tím, že zastavil metr od hrazení. V takové chvíli musí čekat Ondráčkovo „dojetí“, nemůže se domnívat, že domácí hráč zabrzdí ve snaze zmírnit tvrdost střetu. To pak není hokej, ale neplnění povinností hráče. V normálním případě by Kolář odehrál puk a nechal se Ondráčkem přitisknout na mantinel. Toto hledisko mělo být jednoznačně bráno v potaz, Ondráček neměl být dodatečně postihován.
A do třetice Ladislav Šmíd, jemuž se ve druhém utkání na Spartě splašila „kladiva“ u mantinelu a nevybíravě krosčekoval Miroslava Formana. Záběr sice stoprocentně nepotvrzuje úder do hlavy (ve výhledu překáží liberecký Ivan), ale je více než logické, že úder do helmy směřuje. „Přestože není vyloučeno, že zásah směřoval do zadní části helmy, z dostupných záběrů nelze s vyloučením jakékoli pochybnosti místo zásahu určit,“ vylíčil Ujčík s tím, že zákrok nebyl veden zvlášť agresivním nebo nebezpečným způsobem a řízení se Šmídem zastavil.
Eufemisticky řečeno, tady měl liberecký lídr velké štěstí. A dvojité, neboť minimálně dvouminutový postih byl jednoznačně na místě. Ovšem jak Petr Lacina, tak Robin Šír do píšťalky nefoukli. Kdyby hráčům ponechávali volnější bojiště, řeknete si, že jde možná o správnou cestu. Dobře, ale pak je nutné mít to stejně nastavené vždy a všude. A ne jen pro druhé pondělí v měsíci a každý lichý čtvrtek.
Některá jiná utkání zmíněných arbitrů totiž hovoří naopak o přesně opačném náhledu na trestání. Viz například pátý duel Plzně s Mladou Boleslaví, kdy hostující Fillman a Jánošík jdou v závěru utkání krátce po sobě na trestnou lavici. Porovnejte si tyto zákroky se Šmídovým a odpovězte si na banální otázku, co je a co není faul.
