Oceláři Třinec? Fabrika na malé řeči a velké skutky, sfoukli oba kolosy
BLOG MIROSLAVA HORÁKA | Nic nového pod sluncem. Extraliga je soutěží (většinou) čtrnácti týmů a na konci sezony stejně vyhraje Třinec. Oceláři jsou fabrikou na velké skutky, rok co rok odklízejí z cesty jednoho těžkého soka za druhým. Spartě i Pardubicím nebylo nic platné ani rozbité prasátko a velké nakupování. Myslely to dobře, šly do toho po hlavě, mohutně investovaly. Proč ne? Je to dobře, extraliga se i díky ambicím těchto klubů zase o kousek posunula. Výkonnostně i co se týká zájmu.
Oba české kolosy přesto sfoukl stejný gigant. Ten z Třince. Taky má peníze, jenže má i něco navíc. Zná vítěznou cestu, respektive naučil se používat překonávání překážek. Tým je ochoten po trase padnout, nabít si hubu a i sám řadu ran rozdat. Rozpoutat klidně peklo, nechat se kousnout, přerazit, jen aby to ve výsledku přineslo dobro pro mančaft.
Jasně, taky umí hrát na hraně nebo i za ní. A když se sudí nedívá, proč toho nevyužít, že? Ale to dělá každý. Každopádně, Oceláři se ze všech složitostí vyhrabou s hlavou nahoře a s úsměvem na rtu.
Přitom nevlastní individuálně zdatnější hráče než konkurence. Mají jen odolnější plejery, kteří kritické momenty pojmou jako skvělou výzvu prodat charakter, svou vnitřní sílu a válečnické nastavení.
Jdou si pro kořist. Rovně, nekličkují, nespekulují. Tam, kde jiní upadají do nervozity a trémy, tam se Slezané rádi vyřádí. Před pěti roky prohráli finále s Kometou, od té doby kácí jednoho oponenta za druhým, dohromady to dělá dvanáct vyhraných sérií!
Letos už jim měli utnout tipec. Když ne Sparta, tak Pardubice, říkalo a psalo se všude. Bez zlatého kouče Varadi klopýtali sezonou, museli do předkola. Problém? Vůbec. Tam, kde nesnáze posilují povahu týmu, vyrobili další majstrštyk. A už šturmují za dalším.
