Volební schizofrenie. Drtivý triumf Hadamczika i jeho soupeřů
Nenašel protikandidáta, nikdo si na něj netroufnul. Z 61 hlasů Alois Hadamczik obdržel 59 zvednutých rukou, nikdo nebyl proti, takže volbu prezidenta Českého hokeje opanoval skoro jako na severokorejské schůzi. V čele svazu by měl setrvat minimálně do svých šestasedmdesáti let. Docela potupa pro všechny uvažované protikandidáty. Ti předloňští schytali tvrdý debakl, letos všichni vzdali boj už předem. Paradoxní je, že před dvěma roky měl Hadamczik silnější mandát i se zděděným výkonným výborem po bývalém vedení. Silnější než nyní.
Jak známo, tzv. hokejové ministry si bývalý reprezentační trenér nemohl vybrat sám, byli mu navoleni hnutím, delegáty. Což na jednu stranu vyhlíží jako správný postup, ale můžete se na to dívat i opačně a těžko se vám bude kdo divit. Taky byste v práci cítili potřebu obklopit se lidmi, které dobře znáte, věříte jim a s nimiž potáhnete jedním směrem. Než figury, proti nimž se minimálně v zákulisí vyhraníte.
Dost lidí ze skupiny nově vybraných členů VV jsou pro Hadamczika názorově a všemožnými pohnutkami spíš soupeři než parťáci. Společně mohou vést jakkoli silné a sladké řeči, skutek může být úplně jiný. Mezi lídry svazu a zástupci extraligy nepanuje sladěnost, spíš řevnivost, přehazují si navzájem faktury s miliony korun a tváří se, že zrovna oni jsou absolutně v právu. Dobře, na každou věc můžete mít rozdílný názor, neboť reprezentujete trochu jiné sportovní a hlavně úplně jiné obchodní zájmy, klíčové však bude, aby kvůli tomu nešel na druhou kolej hokej, jeho budoucnost. O níž se mimochodem na konferenci mluvilo jen v nic neříkajících klišovitých frázích.
Je jisté, že mnohokrát dojde na kompromisy, jenže ani to není vítězství, nezřídka jde spíš o cestu do pekel. Hadamczikovým úkolem bude zařídit, aby výkonný výbor pokaždé rozhodoval ve prospěch hokeje a nikoli ve stylu: Když vy nám vyhovíte tady, tak my vám povolíme tady.
A ne, Petr Dědek skutečně neříkal úplné blbosti, když na příkladu Aleše Kmoníčka poukázal zvláštnost reprezentování zájmů extraligy na jedné straně a sezení na pomyslné straně soupeře ve výkonném výboru svazu.
Je to skutečně schizofrenní situace, skoro až bizarní. Hnutí drtivě stojí za šéfem Hadamczikem, aby mu pak podobně jednoznačně navolilo oponenty k jeho stolu, které si zrovna nepřál. S bývalým osazenstvem VV si manažersky poradil, tohle však bude těžší oříšek, poněvadž zástupci extraligy tak nějak historicky cítí, že oni jsou ti nejdůležitější.
Hadamczikův triumf je velkou výhrou v osobní rovině, další výsledky ovšem před něj postavili dost složitou misi. Bez upřímné snahy nejbližších kolegů z VV společně zvedat český hokej jako celek to nepůjde.
A taky je na Janu Tůmovi, novém svazovém viceprezidentovi za vrcholový hokej, aby v dohledné době představil, jak on chce zdejší národní sport (jeden ze dvou – samozřejmě) zvelebovat. Přesně, konkrétně, ne v nějakých těžko uchopitelných obrysech. Začít se třeba může celkem logickou myšlenkou, že každý cizinec v extralize bude považován za cizince.
