Slavia vytáhla Škodu, ale posílení je nutné. Komličenko? Mám pochyby
KOMENTÁŘ MIROSLAVA KOUBKA | Skončil dlouhý podzim, máme za sebou dvě třetiny základní části, nastal čas pro rekapitulaci. Odmyslíme-li si suverénní Slavii, domnívám se, že se jedná o zajímavou, ale fotbalově stále jen průměrnou soutěž, kde hlavními atributy jsou bojovnost, atletičnost, agresivita a taktická disciplína. Celkově vynikáme velkým počtem naběhaných kilometrů, ovšem v nižším tempu a intenzitě. Technická stránka je dlouhodobě letitým problémem.
Pozitivem je přenos herní filozofie Slavie do většiny týmů ve smyslu odvážné aktivní hry s vysokým napadáním. Projev s hlubokými obrannými bloky je k vidění jen zřídkakdy. Trenéři určitých mužstev začali i víc variovat systémově, často se objevuje tříobráncové herní schéma, chcete-li třístoperové. Ve svých dvou základních modifikacích 3-5-2 nebo 3-4-3. Běžné začíná být přepínání ze systému do systému během hry.
Pohled na tabulku říká, že za bezkonkurenční Slavií nás na jaře čeká velmi tuhá bitva o druhé účastnické místo v kvalifikaci Ligy mistrů a rovněž o tři místa v Evropské lize. Očekávám tento boj pouze mezi mužstvy, tak jak jsou srovnané v tabulce od druhého do šestého místa.
Tedy i se Slováckem, pro mě společně s Českými Budějovicemi, největším překvapením podzimu. Jeho plus pět v tabulce pravdy, stejně jako u Plzně a Jablonce, a dokonce více než u Sparty, je velmi zajímavý počin. Ovšem neoslavovat, trenér Svědík, ať zůstane. Ve Slovácku se našel, má přesně materiál, který pasuje na jeho fotbalovou vizi a měl by se pokusit o životní úspěch.
Událostí kola je jistě konec Pavla Vrby v Plzni. Těžko se mi jako bývalému trenérovi klubu k tomu vyjadřuje, tak jen krátce: kouč si zaslouží absolutorium, velké uznání a poděkování za celou éru v Plzni. Byl průkopníkem prvků, které posunuly celý náš fotbal. Zdá se ale, že se dlouhé působení v klubu vyčerpalo a rozvod z rozumu je logickým krokem. U velkých týmů to tak je. Nestačí jen bodová úspěšnost a postavení v tabulce, ale jsou žádány
