Spousta skvělých zákroků a výkonů. Dva ligové tituly i triumfy v domácím poháru, čtvrtfinále Evropské ligy, skupina Ligy mistrů, vychytaná nula na Camp Nou proti supermanovi Lionelu Messimu. To jsou úspěchy, pod kterými bude ve Slavii brankář Ondřej Kolář už navždy zapsán. A další jsou na cestě. Zařadil se mezi elitní brankáře, už dávno přerostl české stadiony a říká si o zahraniční angažmá. Některé kluby, a nejsou to rozhodně žádná béčka, kolem něho ostatně už nějakou dobou mlsně krouží. Jenže taky nelze přehlédnout, že v aktuální sezoně už není takovou neotřesitelnou jistotou, jakou býval.
Pochybovače z kraje slávistické štace si postupem času získal. Jako brankář přidává nadstavbu tím, jak vypiloval hru nohou. Stal se z něj gólman-libero, v podstatě jedenáctý hráč v poli. Pro hru Slavie je nejen důležitý jako poslední instance v brance, ale hlavně i při výstavbě rozehrávky. Ta velice často začíná od něho. Jindy zas vysokým postavením dokáže zabránit rodícím se šancím soupeře. Přesně jak moderní fotbal vyžaduje.
Mnohdy hraje na riziko. Ne vždy to vyjde, ale většinou zapisuje úspěšné pasy a zákroky. Každý si asi vzpomene, jak si dovolil drzou kličku i na hřišti slovutné Barcelony proti Arturu Vidalovi…
V aktuálním ligovém ročníku ale výrazně přibylo i minel a hlavně laciných gólů. Na podzim obrana Slavie v čele s Kolářem ještě držela, ve třinácti zápasech inkasovala jen čtyřikrát. Bilance na jaře je výrazně slabší: devět utkání, jedenáct obdržených branek. A jen dvě udržené nuly.
Na internetových diskuzích se mezi fanoušky čile řeší příčiny jeho slabší formy. Fotbal a žena, to prý někdy nedělá dobře. Jedna teď za vším možná stojí. Do souvislostí je totiž dáván Kolářův vztah s dcerou slávistického šéfa Jaroslava Tvrdíka. Že prý je zamilovaný, a od té doby jeho výkony stojí za... Že se víc soustředí na jiné věci než fotbal. Do detailů zabíhat už nemusíme.
Zkusme to rozebrat z jiné, serióznější stránky.
Nastal čas přitlačit...
Místo mezi největšími legendami „sešívaných“ v brance už Kolář má. Gólmanským stylem se však podstatně liší třeba od Martina Vaniaka alias Čaroděje, který zářil při předchozí slavné éře s dvěma tituly a historickou účastí v Lize mistrů. Vynikal neuvěřitelnými reflexy na brankové čáře, předváděl zákroky snů. Zase ale byl slabší ve hře nohou. Také Kolář pořád dokáže vytasit důležitý save, chytit jasnou šanci. Skvělý je při soubojích jeden na jednoho. Někdy však u něho máte pocit, že si počíná trochu neohrabaně. Hlavně při centrech do malého vápna, kde by měl opravdu kvalitní brankář vládnout. To vám řekne každý trenér, když už jako malý žáček začínáte v přípravce.
Gólman si musí umět zjednat respekt, když je to nutné, tak klidně zbourat kromě soupeře i spoluhráče, pokud zrovna překáží v cestě k míči. Stejně tak musí být slyšet, dirigovat si hráče před sebou. To platí i při standardních situacích. Tady však Kolář někdy tápe. Když si prohlédnete góly, které dostal současný vládce českého fotbalu třeba na Slovácku, v Příbrami či naposledy proti Rangers, nemůže mít úplně čisté svědomí.
Ze Slavie se v posledních letech stal velkoklub, který se může měřit i s předními evropskými celky. Ohromně vyrostl, v každé řadě má obří konkurenci. Až na jednu. Na pozici brankáře. Tam je jasnou jedničkou Kolář. S Janem Stejskalem se počítá spíš jako se záskokem, kdyby se Kolářovi něco stalo. Ostřílený Přemysl Kovář už je hlavně tmelem kabiny a oblíbeným členem party. Talent Jakub Markovič teď cestuje po hostováních.
Na Koláře tak nikdo netlačí. Někdy působí v brance bohorovně. Z minulosti je dobře známá story, jak na něho už v Liberci musel trenérský tým Jindřicha Trpišovského tvrdě zasednout, aby z něho vymáčknul víc. Sám brankář přiznal, že byl tak trochu lempl. Kouč gólmanů a jmenovec Štěpán Kolář ho dokonce neváhal na tréninku „mlátit“.
Vyplatilo se, z průměrného brankáře se slušným potenciálem se stala opora Slavie a hvězda ligy. Možná by teď bylo na čase zase přitlačit. Třeba příchodem nového muže s rukavicemi, který by nespadl automaticky do role dvojky. Z české ligy se taková jména nabízejí dvě: Filip Nguyen z Liberce a olomoucký Aleš Mandous. O nich se občas spekuluje, že by se mohli stát náhradou za Koláře v případě jeho odchodu do zahraničí. To však ještě může chvíli trvat.
Nevypadá to, že by se gólman nějak vehementně hrnul směr ven, i když nějaké nabídky kolem jeho osoby létají. Ostatně, kouč Trpišovský ho chce udržet v týmu co nejdéle, stejného názoru je i boss Tvrdík. Ve Slavii je Kolář spokojený, nic mu doma za pecí nechybí. V soukromí kvete nová láska. Tak proč někam odcházet, když může hrát evropské poháry doma…
Jenže aby nebylo pozdě. Ideální chvíle na přestup možná nastává už teď. Kdy je na vrcholu. Motivací každého sportovce by mělo být posouvat se neustále dál. Jako hráč i člověk. Hledat nové výzvy a dávat si větší cíle. Zlepšovat se a snažit se odstraňovat slabiny. Vystoupit z komfortní zóny. Risknout, že buď trefím jackpot, získám neocenitelné zkušenosti na hřišti i mimo něj, nebo se vrátím domů s tím, že to nevyšlo. Ale aspoň jsem to zkusil…
Případná Kolářova ztráta by jistě byla znát na hře celé slávistické obrany. S jeho nástupcem by týmu nějaký čas trvalo, než všechny součástky do sebe zapadnou. Ale proč nezpeněžit jednu z opor, dokud to jde. A dát prostor novým adeptům stát se také hrdinou.
Na příkladě Tomáše Součka a Vladimíra Coufala je vidět, že nikdo není nenahraditelný. Byť hlavně v Součkově případě se to zdálo naprosto nemyslitelné a hráč podobného typu a kvalit prostě po českých trávnicích neběhá. Oba už válí Premier League za West Ham, jejich cena vystřelila nahoru, u Součka až astronomicky. Ale i bez nich Slavia šlape v domácí soutěži za mistrovským hattrickem a v Evropské lize bude ve čtvrtek v odvetě proti skotským Rangers bojovat o postup do čtvrtfinále.
Takže, kam kráčíš, Ondřeji Koláři?
Témata:
sport, Ondřej Kolář, SK Slavia Praha, FORTUNA LIGA, Liga mistrů UEFA, Premier League, fotbal, Tomáš Souček, Jindřich Trpišovský, Lionel Messi, Camp Nou, Vladimír Coufal, Liberec, Jaroslav Tvrdík, Fotbal na Heureka.cz
Související články
