Ve středu proti Vítkovicím zase dominoval. Přidal další tři kanadské body do už tak dost bohaté sbírky. V 38 zápasech jich zvládl nashromáždit už 49 (19+30). Žádný další takhle dominantní hráč po extraligových kolbištích nebruslí. A rozhodně to nemyslím jen z hlediska bodů. Milan Gulaš převyšuje všechny ostatní.
Hráče s takovou sebedůvěrou, zdravou drzostí a totální touhou po vítězství abyste v tuzemsku pohledali. Umí být hajzlík, umí přitlačit na rozhodčí, umí mančaft kolem sebe pobláznit. Strhnout. O jeho technické, bruslařské i taktické vyzrálosti se pak nemusíme bavit vůbec.
V nominačních úvahách se jeho jméno objevuje ve skupině těch „na hraně“. Pro mě je jednoznačně za hranou. Myšleno samozřejmě v dobrém smyslu slova. Vůbec pouhé úvahy, zda by do Koreje měl odletět, mi přijdou zvláštní, až zvrácené.
O Gulašovi se říká, že je s ním občas složitější vyjít. Kouč národního týmu Josef Jandač by se ale měl snažit najít s tímhle borcem společnou řeč. Povznést se nad případné vrtochy a antipatie.
Jandač několikrát řekl, že bude spoléhat na prověřené borce otřískané mezinárodními mantinely. Gulaš v reprezentaci nikdy vyloženě neuhranul. Kvůli zranění navíc přišel o prosincový Channel One Cup. O pozornost si ale říká i tak velmi hlasitě. Vlastně přeřvává všechny další. Byla by velká chyba nechat takového plejera doma.
