Gulaš je daleko přede všemi. Nevzít ho na ZOH by bylo zvrácené
Měl by být Milan Gulaš v olympijské nominaci národního týmu? Takhle by podle mě otázka vůbec stát neměla. Spíše bych se ptal, jestli ho postavit do první nebo druhé formace. Plzeňský snajpr jet prostě musí. Nechat doma nejvýkonnějšího extraligového útočníka by byl luxus, který si český hokej nemůže dovolit.
Ve středu proti Vítkovicím zase dominoval. Přidal další tři kanadské body do už tak dost bohaté sbírky. V 38 zápasech jich zvládl nashromáždit už 49 (19+30). Žádný další takhle dominantní hráč po extraligových kolbištích nebruslí. A rozhodně to nemyslím jen z hlediska bodů. Milan Gulaš převyšuje všechny ostatní.
Hráče s takovou sebedůvěrou, zdravou drzostí a totální touhou po vítězství abyste v tuzemsku pohledali. Umí být hajzlík, umí přitlačit na rozhodčí, umí mančaft kolem sebe pobláznit. Strhnout. O jeho technické, bruslařské i taktické vyzrálosti se pak nemusíme bavit vůbec.
V nominačních úvahách se jeho jméno objevuje ve skupině těch „na hraně“. Pro mě je jednoznačně za hranou. Myšleno samozřejmě v dobrém smyslu slova. Vůbec pouhé úvahy, zda by do Koreje měl odletět, mi přijdou zvláštní, až zvrácené.
O Gulašovi se říká, že je s ním občas složitější vyjít. Kouč národního týmu Josef Jandač by se ale měl snažit najít s tímhle borcem společnou řeč. Povznést se nad případné vrtochy a antipatie.
Jandač několikrát řekl, že bude spoléhat na prověřené borce otřískané mezinárodními mantinely. Gulaš v reprezentaci nikdy vyloženě neuhranul. Kvůli zranění navíc přišel o prosincový Channel One Cup. O pozornost si ale říká i tak velmi hlasitě. Vlastně přeřvává všechny další. Byla by velká chyba nechat takového plejera doma.
