Dno plzeňských pseudofans. Jste nám ukradení, ukázali gestem hráčům

Byla to oslava hokeje. Hlavně ve druhé třetině. Plzeň i Třinec se předháněly v krásných akcích. Padaly góly, plály emoce. Utkání bylo ve své polovině, stav byl 2:4, domácí ztráceli. Nutně potřebovali podporu svých fanoušků. Jejich reakce? Vyklizení kotle, ticho. Důvod? Klub dal najevo svůj nesouhlas s jejich nechutnými vulgaritami. Během semifinálové série uvnitř organizace začíná válka.
O co šlo?
Domácí kotel nejdřív načala ztráta vedení a bleskový obrat Ocelářů během dvou minut z 1:0 na 1:3. Následovalo několik sporných výroků rozhodčích. Jádro kolem bubnu reagovalo jasně: Spustilo salvu nadávek ve stylu „rozhodčí je banda ču...“.
Jelikož je klub kvůli tomuto přestupku již v podmínce, přišla hlasitá hudba, která je měla přehlušit. Na kostce se objevilo video s Martinem Strakou prosící o slušné fandění, poté slogan „Raději diskotéku, nežli vulgarity“. Pro mě osobně vtipný, ne však pro skupinu plzeňských pseudofans, rochnících se v hrubiánství, které jinde v republice nemá obdoby.
Zhruba padesát se jich zvedlo a odešlo. V tu ránu bylo ticho. Povzbuzování bylo slyšet pouze ze sektoru hostů. Nehrající hráči o přestávce přišli „stávkaře“ prosit, ať se k bubnům vrátí. Ostuda sama o sobě. Navíc nepochodili.

Po zápase udření hráči reagovali jasně: „takové fanoušky nechceme“. Za kabinu dobrovolně vystoupil Jan Kovář, který otevřeně přiznal, jak je tímto chováním zdrcený. „Osobně jsem se při návratu do extraligy strašně těšil na naše fanoušky a jsem teď velice zklamaný. Hrajeme semifinále extraligy, bojujeme o finále a část kotle v druhé třetině odejde? Takové fanoušky nepotřebujeme!“
Spor uvnitř klubu bublá. Hned po utkání se šéf Martin Straka se skupinou příznivců sešel. Svůj pohled bývalého škodováka přidal i Michal Dvořák. Výsledek je však nejasný.
Dá se očekávat, že v sobotu, kdy je na programu šestý duel, bude konflikt pokračovat. A je to smutné. Tihle omezenci jsou totiž ostudou tradičního klubu, který teď sám musí zakročit. Okamžitě dal jasně najevo, že i přes klíčovou fázi sezony se klidně pustí s nepřizpůsobivými diváky do křížku. Za sebe říkám: konečně, už bylo totiž na čase!
Vzkaz zní jasně: Příště nechoďte. Bez vytáček. Už žádné ale, přeci jen, možná. Ne. Prostě pelíškovské „jdi do prdele, Sašo“. Bez pardonu. A tak je to správně.







