Kruppův die Mannschaft. K ideálu ještě kus, Sparta mu ale dala důvěru
Přišel s velkou parádou. Úkol zněl jasně: vrátit Spartě dávno zašlý lesk. Záhy se ale v klubu přesvědčili, že ani velikán (odborně i fyzicky) Uwe Krupp zázraky nesvede. Když německého stratéga v Praze v květnu loňského roku vítali, byl plný elánu. Smál se, vtipkoval. Jak šel čas, ze sympaťáka, kterého bylo všude plno, se stával zadumaný a zachmuřený obr v ústraní. Napřesrok se však mnohé změnilo.
Co je nejdůležitější? Chmury jsou pryč. Tedy alespoň prozatím. Dvaapadesátidílný extraligový seriál ještě není ani ve své půlce, ve Spartě však vládne dobrá nálada. Konečně. Pražané se usadili na prvním místě tabulky. Za 20 kol prohráli jen čtyřikrát, z toho třikrát v úvodních pěti rundách. Od té doby ručkují po léta nevídané šňůře výher. Pojďme se podívat, co stojí za mohutným vzepjetím pražského klubu, který se v posledních dvou sezonách krčil v tabulkovém přízemí.
V první řadě je nutné zmínit radikální nárůst kvality kádru. Aby k němu ale vůbec mohlo dojít, muselo se v holešovické organizaci během hokejových prázdnin leccos změnit. Nový majitel, nové vedení, nové obsazení v řízení sportovního úseku. Touto reformou se vzduch uvnitř klubu vyčistil. Dokořán se otevřela okna, která byla dlouhé roky zavřená. Konečně se vyvětralo. Do baráku pustili slunce. A hlavně se nebáli pustit chlup.
Do klubové kasy přitekly velké peníze. Najednou se do Sparty přestali bát chodit hráči, kteří by ještě před rokem třeba dali přednost jiným, provinčním klubům. Mnohdy byli alibisty. Spartu nepojímali jako osobní výzvu a misi, v rámci níž s bídou zatočí, ale radši se od ní odklonili do větší anonymity pohodlnější štace. Dostat jinde méně
