Narovinu, situace české dvacítky není dobrá. Sobotní prohra s Německem její ambice na postup do čtvrtfinále pořádně zkomplikovala. Aby si ho junioři uhráli, musí nutně bodovat alespoň v jednom ze závěrečných duelů se zámořskými obry USA a Kanadou. Jinak? Lvíčata čeká poprvé v historii této kategorie boj o udržení.
Zásadní otázka zní: mají Češi na to, aby favority celého mistrovství světa okradli?
Pohled zvenku říká, že ne. Proti gigantům se českým mladíkům dlouhodobě nedaří. V tomto desetiletí existuje něco jako „americký blok“ v hlavách hráčů. Na Rusy (byť jsou chlapcům z USA kvalitou blízko) si Češi věří. Jsou přesvědčení, že mají na to sbornou porazit. A vidíte, povedlo se to. Do zápasů se Spojenými státy mysl do takového módu ale dostat nedokážou. Vždyť na světových šampionátech do osmnácti a dvaceti let porazili Ameriku naposledy v prosinci 2012. Od té doby nic.
Takže bod číslo jedna: VĚŘIT! Věřit, že jednoho, nebo klidně oba favority, opravdu můžou potrápit a oškubat. Český hokej, a ten mládežnický obzvlášť, není ve stavu, kdy by mohl severoamerické soupeře porážet. Jednou z deseti utkání to vyjít může. Musí se však sejít velká spousta faktorů.
I když tenhle nálepkovací sebeklam nemám rád, z pohledu hokejového by Čechům mohla sedět role outsidera. Zase budou moct hrát taktikou, pro niž mají poskládaný tým. Světový výkon bude nutný od brankáře, od zbytku hráčů pak bude zapotřebí poctivá hra dozadu, ale zároveň touha být aktivní. Nesmí čekat, až je predátor sežere. Musí dát najevo, že nemají strach.
Rusům otrávili hokej tvrdou hrou do těla, ostrými lokty kolem obou branek a trefami z bleskových protiútoků a přesilových her. Mimořádně důležité bude vyhnout se stupidním faulům, které mužstvo srazily proti Němcům.
Jaká je reálná šance, že se tým trenéra Václava Varadi vyhne obřímu neúspěchu v podobě zápasů o udržení s Kazachstánem? Tak deset procent. Víc ne. Takový je střízlivý odhad možností. Krásné na hokeji a sportu obecně však je, že i tak to může klapnout.
Vždyť ani českým mistrům světa před dvaceti lety nikdo nevěřil. Tým bez velkých hvězd odlétal do Švédska s přáním tehdejšího svazového předsedy Karla Guta, aby hlavně nesestoupili, protože generace po nich je kvalitní. Nakonec přivezli zlato. Také tehdy měli ve skupině oba zaoceánské výběry, s oběma remizovali, a k titulu se nakonec probránili.
Pak je tu ještě jeden faktor X. Tím je pro mě věk účastníků turnaje. X v tomto případě symbolizuje neznámou v rovnici. Otazník. Nejstarším hráčům je devatenáct let, jejich hokejový projev a hlavně psychická odolnost má stále k mužskému standardu daleko. Chci tím říct jediné: stát se může cokoli. Vždyť kdo by řekl, že Češi porazí Rusy a ti pak o dva dny později zdemolují Kanadu tenisovým kanárem? Hokej je v této kategorii stále značně nepředvídatelný.
Témata:
Česko, MS do 20 let, česká republika, sport, česká reprezentace, hokej, Amerika, Švédsko, Německo, Kanada, USA, Kazachstán, Karel Gut, Sport na Heureka.cz
Související články
