Kouzla Tampy: Víra, flexibilita, velcí chlapi a Hedman jako De Bruyne
BLOG ONDŘEJE KUCHAŘE | Tramtadadá! Máme vítěze. Po dvou měsících života ve vakuu bubliny zvedli nad hlavu vytoužený Stanley Cup hokejisté Tampy. Zaslouženě. Dallas přejeli. Na zápasy 4:2, herně byl však rozdíl markantní. Co stojí za úspěchem party kolem kouče Jona Coopera?
„Úleva, že se nám to konečně povedlo, je možná větší než samotná radost,“ přiznal po kýžené poslední výhře trenér Cooper. O čem mluvil, je zřejmé. Rok co rok patřila Tampa k hlavním favoritům na zisk Poháru. Hlavně před rokem v sezoně 2018/19 pálily Blesky jeden rekord za druhým. 62 výher, 128 bodů. Očekávala se spanilá jízda za Stanley Cupem. Jenže…
Během šesti dnů jejich naděje rozdrtil Columbus. Hanebně. Trapně. 0:4 na zápasy. Leckterá jiná organizace by se po dalším kolapsu rozhodla k rozbourání mančaftu, který v play off poněkolikáté pohořel. V Tampě na to šli jinak.
Týmu i trenérům dál věřili. „Příběh těchto hráčů, příběh tohoto týmu, příběh jádra a trenérského štábu není u konce. Stále se píše. Nejlepší a nejpamátnější kapitoly jsou před námi,“ pravil po potupném konci s Blue Jackets generální manažer Lightning Julien BriseBois. Nyní jeho slova dostala nový rozměr. Došla naplnění. Happy endu. Stalo se tak přesně 531 dnů od chvíle, kdy pronesl tyto věty.
Kádr dokázal vhodně doplnit. Vedení došlo, že titul v NHL nelze získat jen lahodnou ofenzivou. Klišé, že play off je zhola jiná soutěž, není klišé. Cestu ukázali předchozí šampioni: Washington a zejména St. Louis. Ti zvítězili hlavně díky vynikající defenzivě postavené na tvrdosti a velikosti svých hráčů.
A tak Tampa v létě přiváděla obry… Pat Maroon 107 kilogramů, Zach Bogosian 105 kilo, Luke Schenn 104. Celkem sedmička nových hráčů měla průměrnou váhu rovných sto kilo! Hra se změnila. Finesy elitních lajn doplnila zarputilost těch dalších. Hokej proti Lightning začal konečně bolet.
Gólově soupeře v play off ničilo trio Ondřej Palát, Brayden Point a Nikita Kučerov. Hlavně v přesilovkách byli téměř nebránitelní. Jen ve finále Dallas zdeptali sedmi trefami v početních výhodách, přičemž Stars se v nich radovali jen jednou.
Hra Dallasu byla postavená na obraně, brutální zarputilosti. Čekání na brejky a dorážky. Skvěle je to vidět na heat mapě, která dokládá, odkud oba fináloví soupeři stříleli a skórovali. Stars to dovedli jen z bezprostřední blízkosti gólmana Andreje Vasilevského.
Na druhé straně Tampa sršela aktivitou. Skóre všech střel během šesti utkání Grande finále? 322:238. Tampa nenechala Texasany vydechnout. Úžasná byla flexibilita týmu, schopnost hrát jakýkoli styl hry, který byl v danou chvíli právě potřeba. Troufám si říct, že jejich um měnit rytmus hry podle stavu, soupeřova a vlastního rozpoložení je v NHL unikátní.
Za všechny budu jmenovat jedno jméno. Toho nejlepšího. Švédského Vikinga Viktora Hedmana. O jeho defenzivní práci se netřeba dlouze rozepisovat. Ve vlastním obranném pásmu je přesný, kolem branky tvrdý. Skvělá je zejména jeho podpora útoku. Střela, ale hlavně jeho schopnost přihrávky z něj dělá spíše než obránce fotbalového záložníka.
Vidění, předvídání, pasy na dlouhou vzdálenost. Přirovnat by se dal třeba ke Kevinu De Bruynemu. V play off dal Hedman úžasných deset gólů. Všechno výše zmíněné z něj dělá v současnosti jednoznačně nejkomplexnějšího beka světového hokeje. Právě komplexnost je symbolem úspěchu Bolts.
Do právě skončené sezony vstoupila Tampa s jediným cílem: vykoupit minulá selhání a konečně splnit cíl. Povedlo se. Tleskám jejich báječnému představení!
