Rébus Krejčí: Hvězdě by mohla pomoct výměna křídel, hru vidí jinak
BLOG ONDŘEJE KUCHAŘE PŘÍMO Z PEKINGU | Sami jsme na stránkách deníku Sport tenhle útok ještě před prvním srazem národního týmu načrtli. Filip Pešán pak z papíru utvořil realitu. Sehraná dvojčata z Čeljabinsku a uprostřed hlavní eso David Krejčí. On v roli architekta hry, Tomáš Hyka s Lukášem Sedlákem jako aktivní křídla schopná bránit i zakončit jeho přihrávky. Jenže zatím to ideálně neklape. Elitní útok na první bod v turnaji čeká. Co s tím?
Patří mezi největší hvězdy pekingské olympiády. Oceňovaný útočník s prstenem za zisk Stanley Cupu a skoro tisícovkou startů v NHL. Kouč Pešán věděl, že on bude jeho klíčovým centrem. Že kolem Davida Krejčího postaví tým. První a možná náročnější úkol, než by se na letmý pohled mohlo zdát? Najít mu vhodné parťáky.
Vedle sebe Krejčí dostal duo z Traktoru. Po utkáních s Dánskem a Švýcarskem je ale celá elitní úderka stále na nule. Celá ofenzivní produkce týmu zatím v Číně skřípe. Mít za dva zápasy na kontě jen dva vstřelené góly? To není dobrá vizitka. Právě první útok by měl mančaftu ve chvílích nejvyšší potřeby pomoct. Ale neděje se tak.
Prioritně ani nejde o body, jako spíš o celkový herní obraz a vlastní subjektivní dojem. Krejčí je Pan přihrávka. Normálně za večer ušije několik geniálních pasů. V Pekingu má ale zatím jehlu poněkud neostrou.
Nabízí se renovace křídel. Výměna spoileru u super bouráku, kterému potřebujete zvednout výkon. Po dvou zápasech se nemůžu zbavit dojmu, že by vedle sebe Krejčí potřeboval malinko jiné typy hráčů, než jsou Sedlák s Hykou. Jezdiči, schopní hru rychle otáčet a pádit nahoru, dolů a hned zase zpátky.
Oba jsou spíše brejkovými útočníky, než borci schopnými háčkovat soupeře ve stísněném útočném pásmu. Umí to, ale v téhle činnosti jsou rozhodně lepší Roman Červenka nebo Jan Kovář. Jsou větší hračičky, oba ale taky umí dát góly. Vedle tandemu S+H bych osobně více viděl třeba Matěje Stránského.
Krejčí hru rád zpomalí, vidí ji trochu jinak než Sedlák s Hykou. Třeba by potřeboval podobně kreativní borce, jako je on sám. Frajery na stejné vlně. A taky zkušené borce, kteří si budou hrát svoji hru i přesto, že vedle sebe má hvězdu Krejčího velikosti. To taky nemusí být úplně snadné.
Už pohledem z tribuny je vidět, že Krejčí dobře ví, že se od něj čeká víc. Je nespokojený, malinko podrážděný. Soupeři se na něj připravují, osekávají ho, nedávají mu kus ledu navíc. V Pekingu je navíc na roztrhání, každý s ním chce mluvit. Snad nebyl trénink, po kterém by na Krejčího nečekali zahraniční novináři. Američané, Švédové, Rusové… všichni.
Pešán po duelu se Švýcarskem ale naznačil, že žádnou změnu nechystá. „Ta lajna funguje.“ A ke Krejčímu přidal: „Je to naše týmová hvězda, samozřejmě že po něm soupeři možná trochu víc jdou. Má to těžké, ale musí se s tím srovnat.“
Třeba si forvard Olomouce jen přivyká zpět vyššímu tempu hry. Třeba ho nastartuje suverénně proměněný nájezd z rozstřelu. Zatím ale není tou hvězdou, která by lámala zápasy.
