Video se připravuje ...
První pocit? Zklamání, smutek. Kousek chyběl k tomu, aby česká dvacítka v Halifaxu brala senzační zlato. Neklaplo to. Poklad zůstal doma v Kanadě. Stejně byste ale nejraději české mladíky i s realizačním týmem vynesli do nebes. Důvodů k tomu je mnoho. Stříbrná placka je až poslední kapkou. Cílem byla cesta.
Český tým se opravdu prezentoval jako tým. Nešlo o skupinu individualit, které podávají lepší výkony v klubech, aby pak v repre dresu zvadly. Naopak. Právě v kolektivu a přátelství byla síla výběru kouče Radima Rulíka. I z pohovky obýváku bylo cítit, že díky onomu souznění a společnému naladění jsou jednotlivci spojení do pospolité grupy silnější. Plní sebedůvěry, bez strachu z papírově lepších soupeřů. Vždy mající oporu a zastání v parťákovi vedle.
Dojemné byly záběry kamer na plačící české teenagery, kteří se vzájemně utěšovali. I tohle ale přináší sport. Porazit juniory Kanady na hokejovém MS? Brutálně těžké. Porazit je na jednom šampionátu dvakrát? Zázrak. Češi mu nebyli daleko, ale vodu ve víno proměnit nedokázali. S odstupem času jim však dojde, co svedli. Jak skvěle reprezentovali český hokej i sami sebe.
Mám dvě přání. Zaprvé: aby jejich výkony udaly směr a cestu české mládeži. Jak příštím reprezentačním výběrům, tak klubům.
Podívejte se do minulých let. Když osmnáctka nebo dvacítka prolezla aspoň přes čtvrtfinále na velkém turnaji, byla za tím souhra všemožných i nemožných okolností, na hlavě stojící gólman, kus štěstí a tuhý beton vzadu. To ale vůbec neplatí o letošním Rulíkově mančaftu.
Jeho charakteristický znak? Odvaha hrát, tvořit. Zároveň i důraz na systém, který však nezačínal a nekončil u defenzivy a nahodilé hry na brejky. Ať stál na druhé straně kdokoli, Češi chtěli udávat tempo hry. Být tím aktivnějším. A povětšinou se jim to dařilo. Jasně, těžko by kdo mohl čekat, že přestřílí Kanadu a Connora Bedarda nepustí k puku. Finálový dojem ale stejně zůstává veskrze pozitivní. Nejen díky bojovnosti a víře, se kterou tým došel až za vyrovnáním, ale celkovému hernímu obrazu i množství vytvořených příležitostí.
Takhle prostě chcete vidět české mladíky hrát! A roky tomu tak nebylo.
Druhé přání? Aby stříbrný lup doma v Česku otevřel debatu o dalším směřování a změnách v domácím mládežnickém hokeji. Není nutné říkat, že uhrané finále po 22 letech rozhodně neznamená, že se tu najednou dělá všechno skvěle, o budoucnost je postaráno a za rok nás čeká repete. Vůbec ne.
Většina letošních hrdinů v posledních letech pro velký hokej dozrávala jinde než v Česku. Převážná část v Kanadě, další ve Skandinávii. Hrát doteď v mateřské chaloupce? Určitě by nebyli hráči, jakými jsou dnes.
Kéž by úspěch posledních dnů vyvolal diskuzi na nejvyšších místech českého hokeje. Ke stolu by však měla zasednout nejen prezidentem vybraná nevolená komise, ale hlavně trenéři, kteří se mládeži a budování hokejového podhoubí věnují dnes a denně. Budujme konkurenci, koncentrujme talent. Nerozšiřujme soutěže na základě zákulisního lobby. Ať medaile poslouží jako skvělá věc, která povolané lidi posadí vedle sebe.
Góly
Domácí: 52:30. Kulich, 53:24. Kos
Hosté: 12:41. Guenther, 24:35. Wright, 66:22. Guenther
Sestavy
Domácí: Suchánek (Král) – Ticháček, Jiříček (A), Svozil (C), Špaček, Hamara, Moravec, Čech – Kulich (A), Šapovaliv, Šalé – Szturc, Brabenec, Chmelař – Kos, Menšík, Ryšavý – Měchura, Marcel, Hauser – Sapoušek.
Hosté: Milic (Gaudreau) – Del Mastro (A), Zellweger, Allan, Clarke, Hinds, Korchinski, Matier – Othmann, Wright (C), Guenther (A) – Roy, Stankoven, Bedard – Dean, Gaucher, Ostapchuk – Schaefer, Bankier, Fantilli – Beck.
Rozhodčí
Harnebring (SWE), Salonen (FIN) – Grillo (USA), Wyonzek (CAN)
Stadion
Scotiabank Centre, Halifax, Kanada
Návštěva
10 735 diváků
Témata:
Česko, reprezentace, blog, junioři, dvacítka, finále, komentář, mistrovství světa, MS do 20 let, play off, sport, národní tým, Kanada, hokej, Ondřej Kuchař, ms hokej u20, hokejové blogy, Sport na Heureka.cz
Související články
