Sir Alex Ferguson byl nejlepší a tak to už prostě zůstane napořád
Ještě dva zápasy a Alex Ferguson skončí na lavičce Manchesteru United. Pokud vám je méně než dvacet šest a půl roku, žádného jiného trenéra jste v tomto klubu nezažili. Víc než čtvrt století platilo, že tento svérázný Skot je hlavním rudým ďáblem.
Jistě se nyní objeví žebříčky, které budou pátrat, kdo je nejlepším trenérem historie. U mě to je Ferguson, a to nikoli proto, že právě skončil. Proč? Jeho schopnost sestavit fungující a vítězný tým, zas a znovu a ještě jednou a bez šílených finančních nákladů, nemá obdoby.
Žádné pauzy a čekání na úspěch kvůli přestavbě, střídání generací a podobně. Výkyv bylo neznámé slovo. Od sezony 1991/1992 neskončil jím vedený Manchester hůře než třetí. Jinými slovy, dvacet dva (!) sezon bez přerušení na stupních vítězů v superkonkurenční Premier League. Z toho třináctkrát na tom nejvyšším. Neskutečné!
Fotbalové řemeslo pochopitelně ovládal, i když neplatil za žádného fotbalového věrozvěsta, mistra moderny nebo prohnaného taktika. V čem byl neopakovatelný, to byla jeho schopnost vidět za roh –
nedopustit ponorku, zvládnout všechny náznaky vzpoury, nenechat se požrat megahvězdami. To je bez debat stejně důležité, jako naučit hráče, kudy mají po hřišti běhat a komu nahrávat.
Za to Ferguson zaslouží věčný obdiv. Což platí taky pro vedení klubu, které ho dokázalo v úvodních hubených letech podržet.
Snad bude mít stejnou trpělivost i s jeho nástupcem, pokud se mu nebude dařit. Ať to bude David Moyes, nebo kdokoli jiný, není toho moc, co mu závidět. Leda jeho odvahu.
Protože Sir Alex Ferguson byl díky úchvatné kombinaci trenérské dlouhověkosti a nekončících úspěchů nejlepší a nikdo to už nezmění.
