Rozhoduje pán domu. Komu se to nelíbí, ať na Bohemku nechodí
Bohemka a Slavia se trochu před nedělním ligovým zápasem pohádaly o to, co smí nebo nesmí pořádající klub zakázat hostujícím fanouškům. Zelenobílí nechtěli, aby se do jejich sektorů přimíchala červená barva ani radost. Já jim úplně rozumím.
Není to určitě ideál – proč by se vedle sebe nemohli současně smát a rozčilovat bohemák a slávista? Odpověď je jednoduchá. Fotbal jsou emoce a bohužel i kultura, kde od radosti a smutku je k pěstem až moc blízko.
Problémům je lépe předcházet. V ideálním světě to nezpůsobí újmu na něčím pohodlí či svobodě. Fotbalový svět ideální není, nečekejme ani dokonalé řešení. Vždy to je otázka hranice – kde končí svoboda a začíná obtěžování.
O tom rozhoduje pán domu, protože potom taky nese důsledky. Jediné, co nesmí, je překročit zákon. Bohemka si vybrala nějakou hranici, kterou zákon rozhodně nepřekročila. My ostatní ji musíme respektovat. Až se bude hrát na Slavii, ať si to ona v rámci pravidel vymyslí, jak chce.
Komu se to nelíbí, má smůlu. Nemusí chodit. Mimochodem víte, že neexistuje žádný právní nárok člověka zúčastnit se sportovní události pořádané soukromým subjektem?
Kdyby Bohemka žádné opatření neudělala a něco se přihodilo, spousta z dnešních nespokojenců by se zítra ptala, jak to mohla dopustit.
