Lavička zbyl. A nyní má ve Spartě definitivně poslední šanci
Tohle vítězství je pro Vítězslava Lavičku trochu trpké. Uhájil místo trenéra Sparty hlavně proto, že klub nenašel náhradu, se kterou by byl dostatečně spokojený. Doma se letenskému vedení nikdo nezdál a v cizině si za krátký čas vybrat neumělo. Proto Lavička zůstává.
Přistupme na to, že se opravdu jedná o nejlepší řešení. Co dál? Nějaké změny musí nastat. U trenéra, ale také o patro výš.
Lavička si musí připustit, že leccos dělá špatně. Že opakovaný evropský neúspěch padá z velké části na jeho hlavu. Jeho chyby se opakují – dlouhodobě nedostatečně náročná práce s hráči, chyby při koučování, selhání v klíčových duelech doma i v Evropě, hodnocení přes růžové brýle, nemastnostneslanost.
Vedení si zase musí uvědomit, že trenérův podíl je zásadní, nikoli však jediný. To, že na mnoha postech neexistuje zastupitelnost, že mnohé posily se skutečně posilami nestaly, nebo se z nich dokonce vyklubaly výstavní propadáky, jde velkou měrou za klubovou generalitou. Šéfové slibují, že dojde ke změnám v nastavení a fungování klubu. Je to zapotřebí.
Budou to ovšem jedni i druzí umět? To je otázka za dvě stě milionů korun a víc. Přibližně tolik se platí za účast v základní skupině Ligy mistrů. Upřímně, u trenéra by změna chování i přístupu překvapila. Je patrně přesvědčen o správnosti svých kroků i o svém ryze asertivním chování, z čehož zároveň tak trochu vyplývá, že jeho povaha není pro nějaké zásadnější změny stavěná.
Pokud to vyvrátí v tom dobrém smyslu, jedině dobře. I proto, že některé jeho nadřízené tento „lavičkovský“ přístup poměrně dráždí. Nic, co prospívá atmosféře. Ve vedení sice panuje opravdová snaha po jiném nastavení pravidel při řízení klubu, ale taky to nebude jednoduché. Různost zúčastněných lidí je možná až příliš velká. Tady se opakuje – zaznělo to už mockrát, ale přece ještě jednou – že vážně moc chybí zastřešující postava, jíž měl být zesnulý Lukáš Přibyl.
Všechny dohromady teď čeká krom jiného dvojí práce. Zaprvé, správně posílit pro jaro. Zdvojit všechny herní pozice, vykrýt slabiny. V Plzni a Jablonci se zimní spánek nedrží, na Spartě kvůli nejasnostem kolem trenéra zatím ano. Přitom jak už bylo výše řečeno, klubu se nevyhýbají na přestupovém poli chyby.
Zadruhé, obnovení vzájemné důvěry. Lavička jistě ví, že Sparta mu v týdnu už vlastně sebrala židli, ale jen vlivem dalších okolností jej na ni znovu posadila. To není ideální stav. Dá se to řešit, ale musí se to umět. Tak, aby do jara klub nastoupil po všech stránkách s čistým stolem.
Pak už je to jasné – mistrovský titul a postup do Ligy mistrů. Pokud Lavička toto zadání, především to evropské, nesplní, už ho nezachrání nic. Další šanci už nedostane.
