Mluvil rusky a nepříjemně, vypadal podobně a slíbil normalizaci. To v České republice nejsou nejlepší vstupní charakteristiky, když chcete někoho přesvědčit. Tím spíš, když se jedná o hrdou Moravu. Grigorij Surkis, ukrajinský místopředseda UEFA, skutečně dal vzpomenout na starší hanebné časy. Dělat z toho však hlavní událost valné hromady, to je odvádění věci od skutečného problému. Něco ve stylu: Pojďme se urazit, jak se tu k nám ten Rusák ošklivě choval, a schovat za to podstatu věci.
Třeba si představme, že místo Surkise mluví uhlazený Angličan, přitom obsah sdělení zůstává stejný – váš systém je nefunkční, změňte ho, prosím.
Udělala by to Morava? Nikoli. Koneckonců to přiznal i její šéf Zdeněk Zlámal. Proč by to neudělala? Protože v jejím rozhodování hrají roli především národní zájmy. Klasický přístup menšího ve vztahu k většímu. Iracionální brzda. Pocit ponížení.
Trvat na tom i pod mimořádným tlakem UEFA, to je svým způsobem hrdinný postoj barikádníka. Jenže ten hrdina musí na té moravské barikádě nutně padnout. Zatím vyhrál dvě bitvy, v té třetí už patrně prohraje celou válku. A s ní možná i svou komoru, tedy nejenom klíčový podíl na volbě předsedy.
I nejvyšší oběť může mít význam, za něco padnout smysl dává. Volba předsedy FAČR to ovšem není. Opravdu nedává logiku, aby menšina opakovaně blokovala a případně i porážela většinu. Krom toho, příště se může tento blok vymstít Moravě, až jí ho vystaví česká komora.
Skutečností je, že UEFA půjde tvrdě po řešení. Nový předseda Martin Malík tak musí na první místo svých priorit postavit právě dohodu s evropskou a světovou nadřízenou. To znamená, že musí přesvědčit Moravu, aby se napříště vzdala svého práva při volbě předsedy.
Při zarputilosti, s níž menší komora odolává, to může být mimořádně těžké. Je tu varianta? Asi ano, jenže kdo ji chce… Je to vystoupení z UEFA a FIFA.
Síla mého mandátu mě příjemně překvapila, komentoval svou výhru Martin Malík
Video se připravuje ...
Související články
