Komuniké komise rozhodčích. Aneb Jak o sporných případech nic neříct
BLOG ONDŘEJE ŠKVORA | Tak jsem si přečetl poslední komuniké komise rozhodčích. Docela jsem na ně byl zvědavý. Zajímalo mě, co si vrcholná autorita svého řemesla myslí o dvou případech víkendového kola.
O neuznané brance v zápase Brno–Zlín.
O okolnostech udělení červené karty sparťanovi Michalu Trávníkovi.
Vlastně ještě jinak – spíš než to, co si myslí, mě zajímalo, zda komise své vysvětlení rozvede. Zda zapojí selský rozum, který by jí musel říct, že právě tyhle dvě situace mezi fotbalovým lidem profesionálním i fanouškovským docela jedou.
Nebo zda znovu pustí do světa sterilní věty bez doplňujícího vysvětlení.
Je to za bé. Takhle:
V 72. minutě rozhodčí utkání udělil po přezkumu na hrací ploše, v souladu s Pravidly fotbalu, červenou kartu hráči domácího družstva č. 25 za surovou hru, kopnutí hráče hostujícího družstva č. 24 nepřiměřenou silou.
To byla ta Trávníkova červená.
V 88. minutě rozhodčí utkání v souladu s Pravidly fotbalu a Protokolem VAR neuznal vstřelenou branku domácího družstva. Vstřelení branky předcházelo podražení hráče hostujícího družstva č. 33 hráčem domácího družstva č. 9.
Dočetli jste brněnský gól.
Přitom já bych si představoval, že někdo z komise, samozřejmě nejlépe pan Melo Pereira (ten, co přišel narovnat reputaci českých rozhodčích), lidu vysvětlí své rozhodnutí. Vždyť postup dvojice hlavní Emanuel Marek – VAR Jiří Adam byl možná světovou premiérou, protože hlavní ani neučinil verdikt, a už spěchal k monitoru, aby si prohlédl situaci.
To se skoro chce říct, že Emanuel Marek mohl zůstat doma a nechat zápas rovnou kolegovi Adamovi…
A o nespokojenosti Brna s rozhodčími se už nejenom v zákulisí mluví dostatečně hlasitě na to, aby v komisi pochopili, že rozbor velmi sporné situace stojí za víc než jen pár strohých vět.
Nepochopili. Spíš z toho udělali, vzhledem k výživnosti použitého jazyka, suchej hajzl. Nebo možná pochopili a naopak to je promyšlená strategie.
Mimochodem, zprávy od rozhodčích říkají, že tato komuniké jsou jedinou zpětnou vazbou, kterou od komise dostávají. Jinými slovy, ani sudí nevědí víc, než co se dočtou v komuniké.
Tak snad příště. (smích)
