Video se připravuje ...
BLOG ONDŘEJE ŠKVORA | Za starých časů se dalo něco říct do českých novin a v cizině se to nedozvěděli. Šlo tak docela dobře hrát hru na Pokrytce. Na obou koncích povědět, co chtějí slyšet, a nechat se plácat po levém i pravém rameni. Teď to nejde. Tedy jde, jenže se na to přijde. Tomáš Souček na to doplatil.
V rozhovoru pro iDnes.cz odvyprávěl, co si myslí o případu Kúdela. Ve zkratce – zastal se ho, opřel se do verdiktu disciplinárky UEFA a ještě připojil odsudek britského zacházení s rasismem.
Pár dní na to obrátil. Na svém Twitteru do světa poslal v angličtině vzkaz. Že prý jeho slova z rozhovoru v České republice nebyla pochopena tak, jak je myslel. Byla údajně vytržena z kontextu.
Ať se přihlásí, kdo tomu věří. Na spočítání zdvižených rukou postačí i opožděný prvňáček.
Není těžké si domyslet, co se mezi těmi dvěma mediálními výstupy stalo. Interview někdo přeložil do angličtiny, poslal za Kanál, odkud k Součkovi bleskurychle přilétla orwellovská smršť nenávisti o tom, že nemáme být nenávistní. Možná se přidalo i vyděšené doporučení z vlastního klubu. Hráč se polekal, protože hraje v Anglii a může mu to zkomplikovat nebo dokonce – bez přehánění – zničit kariéru, a zařadil prověřenou fintu. Příběh o tom, jak novinář nepřesně zachytil jeho myšlenky. Dotyčný žurnalista si asi myslí své, ale mávne nad tím rukou, protože nechce jinak sympatickému Součkovi přitěžovat. Zvlášť teď, když je EURO.
Tomáše Součka chápu. Novodobí strážci všeho dobrého, přičemž dobro definují výlučně oni sami, si ve své zaslepenosti a přesvědčenosti nezadají s nejhoršími inkvizitory a soudci všech časů. Nezaleknou se žádného jména, ba naopak. Čím slavnější oběť, tím lépe. S každým zastrašeným či zlikvidovaným jejich síla a odhodlání roste. A neskončí, dokud nebude po jejich.
Tomáše Součka chápu, ale mrzí mě to. Neměl se zaleknout. Jeho krátká zkušenost totiž bohužel do puntíku potvrdila, co předtím sám do onoho rozhovoru o Britech a jejich přístupu k rasismu prohlásil. Tyto věty:
„Narážejí na sebe dva proudy, my uvažujeme trochu jinak než oni. Že s rasismem chtějí bojovat, to je samozřejmě správně, ale někdy jdou do takového extrému, že je to podle mě vyloženě kontraproduktivní.“
„Říkám si, že když hledají rasismus úplně ve všem, nikdy se ho nemůžou úplně zbavit. Naopak si tím sami škodí.“
No fuj, strašné slova. Ještěže je vzal zpět…
Vedle toho běží jiný příběh českého hráče na Ostrovech, který rovněž poskytl rozhovor českým médiím o Kúdelově kauze a který rovněž čelil britské reakci. V tomto případě skotské. Zdeněk Zlámal, gólman Hearts. Mluvil podobně jako Souček. O nedostatku důkazů, presumpci neviny. Od klubu za to dostal pokutu. Pojďme si to zopakovat: Hráč dostal pokutu za to, že si myslí, že by se nemělo soudit bez důkazů a že i ve fotbale by se měla ctít presumpce neviny. Fakt tohle chceme?
Zlámalova minikauza ještě nekončí. Klub mu kromě pokuty dal také doporučení, aby se omluvil. Zdeněk Zlámal se ovšem zachoval jako člověk, který neuhne. „Já si ale za svým prohlášením stojím a nevidím nic, za co bych se měl omlouvat,“ řekl.
Zlámal versus Souček 1:0, i když na fotbalovém hřišti by to asi dopadlo obráceně. Tohle je však jiné hřiště. Mimochodem, důležitější. Pojďme stále a znovu bojovat za to, abychom mohli říkat, co si myslíme. Představa, že slova je zapotřebí potlačovat – ve vlastní hlavě, klubem, fotbalovou federací, nejlépe však státní mocí – je snem současných tvůrců ideálního světa, avšak zásadním nebezpečím pro svobodu.
Že fotbal je a bude důležitou platformou, na níž takové boje budou rovněž probíhat, je při jeho síle a významu zjevné.
Témata:
blog, sport, ondřej škvor, Ondřej Kúdela, Česko, Anglie, fotbal, UEFA, Tomáš Souček, rasismus, Twitter, Zdeněk Zlámal, Fotbal na Heureka.cz
Související články
