Někdejší generální sekretář Jan Pauly odešel ze Strahova s docela tučným odstupným. Devět platů – a to jich měl původně dohodnutých dvanáct – namísto obvyklých dvou, to je faul. Sice nikoli proti zákonu, ale proti dobrým mravům ano.
Kdyby si Jan Pauly s ohledem na své vytížení vymohl navýšení řádné výplaty, bylo by to čisté řešení. Ale tohle – v nejasných časech před valnou hromadou, která může znamenat (a taky že nakonec v červnu ano) palácový převrat – je vychytralé. Míněno výhradně v negativním smyslu tohoto slova.
Tady neplatí: Berme to s nadhledem. V soukromé firmě by nám to mělo a muselo být jedno, jenže fotbalová asociace je neziskovka, která bere stamiliony z našich daní. A všude, kde jsou veřejné peníze, se do pokladny snáz sahá.
Sport obecně a fotbal zvlášť si dlouhodobě a nahlas skuhrá, že se mu nedostává peněz. Tenhle přibližně milion a půl by určitě fotbal nespasil, ale v principu je to důvod k zamyšlení, zda se víc neptat, kam státní peníze na Strahově padají.
Ovšem víc než bývalý sekretář je na vině bývalý předseda. Byl to právě Martin Malík, Paulyho jediný nadřízený, který své pravé ruce letos v lednu dodatek ke smlouvě podepsal. Především on měl dohlédnout na to, aby podobná účelovka spadla pod stůl.
PS pro pana Peltu, který celou věc zpochybnil s tím, že si ty peníze Jan Pauly zasloužil: Nejde o zásluhy nebo výši částky, ale o způsob, jak si k ní generální sekretář došel.
Související články
