Poslední šance rozporuplné legendy Ivana Haška. Přejme jí úspěch

Pojďme si rovnou říct, že oprávněné.

Ten důvod nepřekvapí. I když to Ivan Hašek nerad slyší, posledních patnáct let působil ve světě, který se ve fotbale netěší náležitému respektu. Asijské týmy sice určitě nejsou spolkem taxikářů nebo zahrádkářů, jak mu někdo jízlivě předhazuje, ale svou kvalitou srovnání s evropskou špičkou prostě nesnesou.

Proto tu je zcela relevantní otázka: Drží Ivan Hašek krok s moderními trendy? Tohle spojení je občas vysmívané – fotbal přece není věda, že – bez nich to však prostě nejde. Jenom teoretický základ a individuality dobrou a přitažlivou hru neudělají. Zvlášť nyní, kdy tým víc než kdy jindy stojí nad jednotlivci. A my bychom přitom měli chtít nejenom výsledky, ale taky atraktivní podívanou.

Mimochodem, čeho si ceníme víc, stříbra z Anglie 1996 nebo bronzu z Portugalska 2004? Asi by bronz převážil stříbro, právě díky způsobu, jímž se k němu došlo.

Poctivá odpověď na otázku ohledně Haškovy schopnosti jít s dobou zní: Nevíme. V podstatě nikdo. Ale i kdyby se snažil v arabském světě o moderní fotbal, pořád platí, že si ho nemohl vyzkoušet na nejvyšší úrovni.