Procházkův pád? Sudí s máslem na hlavě, ale... Tak samuraj válčit nechce
KOMENTÁŘ PATRIKA CZEPIECE | Pád, smutek. Jiří Procházka je bez titulu UFC. A fanouškovské tábory se opět dělí vedví. Už ne samuraj vs. indián, ale předčasné, nebo nepředčasné. Řeč je o ukončení zápasu s Alexem Pereirou na TKO ve druhém kole, které spískal rozhodčí Marc Goddard. Ihned po něm se Čech zvedal, chtěl pokračovat. Zbytečně. Publikum v hale oněmělo, pak začalo bučet. Sociální sítě zaplavila lavina nesouhlasných reakcí.
Sám Procházka se na mikrofon vyjádřil s profesionalitou sobě vlastní. Uznal nejvyšší stupeň ohrožení, výrok nerozporoval. „Ale nikdy bych nepřestal, moje tělo by nadále pracovalo,“ dodal zároveň.
Zastání našel nejen u hokejové superstar Davida Pastrňáka, ale také u řady bývalých i současných UFC zápasníků. Sudí své rozhodnutí patrně svede na povinnost chránit bojovníkovo zdraví. Je třeba nicméně vnímat kontext celé situace.
Ten je následující. Procházka byl i během své relativně krátké kariéry v UFC často ve větších problémech. Lapal po dechu v bitvě s Volkanem Oezdemirem, chvilkově ztratil vědomí v zápase s Dominickem Reyesem a tvrdé bomby snesl i proti Gloveru Teixeirovi. Hlavu má ze železobetonu. Přesto tentokrát arbitr prosadil soud ve zkráceném řízení.
Ani okolnost, že šlo o titulový zápas a hlavní tahák sledované newyorské karty, není zanedbatelná. Dokud účastník takového velemače projevuje známky vědomí a aktivní obrany, má se nechat být. A to byl Procházkův případ. Když zápas skončil, nemotal se po kleci jako zmátožený opilec při cestě z nočního dýchánku. Okamžitě na něm bylo znát zklamání, v očích svítily otazníky.
Věc má ovšem ještě jednu rovinu, kterou nejlépe chápe sám Jiří. Jeho životní přístup je dobře známý. Zhlédl se v samurajské filozofii, v boji chce předvádět absolutní dominanci. Zanalyzovat protivníka, najít jeho slabinu. Bum! Hotovo…
Nic takového se ovšem v duelu s Alexem Pereirou nedělo. Brazilec nikam nechvátal, v kickboxerském krytu čekal na aktivitu rodáka z Hostěradic. Čech se mu stěží dostával na kobylku, vyjma jediné pasáže spíše sám inkasoval. Drtivé byly zejména sokovy kopy na přední nohu, které by v pozdější fázi duelu dolehly na Procházkův pohyb. Při pokusu o strh si zase naběhl rovnou do nebezpečné gilotiny.
Kdyby pás přece jen urval, měl by jistě radost, ale zároveň pochybnosti. Porážka, byť možná kontroverzní, je pro Procházku cennou lekcí, svým způsobem snad dokonce vysvobozením. Odhodí tlak, může z klopýtnutí těžit v budoucnu, protože v UFC zdaleka neřekl poslední slovo. Doufejme, že ani to titulové.
Když Procházka padl naposledy před osmi lety s Muhammedem Lawalem v japonském Rizinu, prošel radikální proměnou, která stála za jeho třináctizápasovou dominancí. I teď slíbil, že se vrátí silnější. A tomuhle pánovi já věřím.
