Patrik Czepiec
24. dubna 2024 • 13:00

To by se v NHL nikdy ne… Jo, stalo! I tam rozhodčí umí vařit bramboračku

Vstoupit do diskuse
3
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Od nájezdů s Finy po zlatou trefu Pastrňáka. Podívejte se na všechny české góly na MS
REVIEW Sparty: Priskeho odchod? Polemika: Neodejde. Ne, klíčem bude Friis
VŠECHNA VIDEA ZDE

KOMENTÁŘ PATRIKA CZEPIECE | V českém hokeji žije kauza Marka Zadiny a komise rozhodčích, kterou podle slov pardubického kouče negativně ovlivnil expert Milan Antoš. Hlasy z různých směrů se překřikují, jak má vypadat správný způsob řízení play off v podání rozhodčích. Za vzor se tradičně dává starší „sestra“ NHL, tak jsem se na tu nádheru musel před pátým extraligovým finále kouknout. Čtyři noční zápasy, celých 12 třetin i kus prodloužení. A světe div se, také tam se občas píská blbě.



Dovolte mi nejprve vyčistit stůl. Nejsem sudí ani nemám do nejmenších detailů zmapovaná pravidla. Vše, co zde píšu, vychází ze stovek hodin, po které jsem sledoval duely v Česku i za Atlantikem. Konkrétně z NHL jsem třeba v minulé sezoně viděl 83 utkání, 23 z nich ve vyřazovací fázi. Od prvního buly po závěrečnou sirénu.

Pokud jsem se tímto ve vašich očích nezdiskreditoval, pojďme k věci.

První poznatek: v nejlepší lize planety se fakt dává pozor na jiné zákroky než na českých kluzištích. Vylučuje se za takzvané zpomalovací fauly. To je to, kdy se ženete do třetiny s pukem a najednou vás přibrzdí háček, drobná sekera přes rukavici, hokejka šikovně nastrčená pod brusli. Na pád to není, ale solidně rozjetá akce je fuč, obranný val už mezitím vyrostl.

„Super! To přece za pobyt za katrem stojí,“ jásá tuzemský fanoušek. Jenže realita NHL není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát.

Zámořští arbitři jsou při svých soudech často neprůhlední. Letošní boje o Stanley Cup započali s ohromnou úzkostlivostí, pak zase obdobné zákroky pouštěli, aby z partií nedělali přehlídky speciálních formací. Tu a tam dokonce nabyli pocitu, že by měli předchozí přísnější verdikt protistraně kompenzovat. Vznikaly situace, kdy režisér přenosu marně hledal opakovačku s inkriminovaným zákrokem. Myslel tohle, nebo snad tamto? Vyberte si.

SESTŘIH: Winnipeg - Colorado 2:5. Avalanche oplatili Jets úvodní prohru
Video se připravuje ...

Asi nejhorším příkladem byl poslední souboj Rangers s Washingtonem, kde v rámci autorem zkoumaného vzorku také padlo nejvíc trestných minut (22). Někdy oprávněně, jindy zcela hloupě. Zato když domácí Artěmij Panarin ve třetí třetině skolil T. J. Oshieho zásahem ramenem do brady, přesilovku paradoxně získali Newyorčané, protože se tým z hlavního města jal svého člena bránit.

A tak zatímco Oshie zamířil na ošetřovnu a v závěru, kdy Capitals dotahovali, chyběl několik dlouhých minut, Panarin směle útočil v početní převaze. Při svém počínání nijak nepřirozeně nezvedl ruku, nevyskočil. Ale svou oběť měl přímo na talíři, nachytal ji ve zranitelné pozici. Nabízelo se mu několik způsobů, jak puk odebrat čistě, snížit intenzitu zákroku. Zůstal na možnosti A, přesto vyvázl bez potrestání.

To se mi nelíbí. Kvituju, že až na naprosté výjimky obdobné ataky sudí a potažmo disciplinární komise extraligy trestají.

Kde mají naopak notnou rezervu? Brankoviště. Když Marek Zadina po čtvrtém finále vyklopil svůj tobogán pocitů, zmínil se i o tom, že kouká na NHL. Baví ho, jak do sebe u modrých půlkruhů borci šťouchají, občas dojde na řeckořímský zápas. Nekecal, má pravdu. A pokud někdo vyloženě nevyprskne, muži v pruhovaném posílají hráče pouze na střídačky bez dodatečných vyloučení.

To je model, který by si měla osvojit i česká nejvyšší soutěž. Místo toho na něj zanevřela, z předbrankového prostoru se mávnutím proutku stala v průběhu finále bezkontaktní zóna s opatřeními jako za covidu.

SESTŘIH: Rangers - Washington 4:3. Domácí slaví i druhou výhru v Madison Square Garden
Video se připravuje ...

Rozdíl nicméně najdete také v tom, jak se hokejisté ze srovnávaných lig chovají v totožných situacích jinak. Hledal jsem marně kanadskoamerického Daniela Voženílka, který by úmyslnou brzdou osprchoval brankáře ledovou tříští. Nepovedlo se mi objevit kopii Tomáše Zohorny, co neslyší hvizd a zajíždí skoro na brankovou čáru. A nemám ani jméno druhého Lukáše Radila, jenž se 10 sekund viditelně hádá s hlavním a pak z ničeho nic pochvalně plácá do betonů Ondřeje Kacetla.

Ne. V NHL jde o souboj rovných, chlap proti chlapovi. Gólmany vynechejte. Jsou chránění, mají svůj svět, v němž předvádí umění jak stopnout puk.

Během probdělé noci jsem si užil skvostný zásah Sergeje Bobrovského alá Dominik Hašek. Zamrazilo mě ze střely Stevena Stamkosa, která letěla rychlostí 141 kilometrů v hodině, že málem rozpůlila horní tyčku. Zahřála mě pak skvostná kombinace Rangers v oslabení, kdy vyšachovali Alexe Ovečkina a další soupeře.

Že bych ale s rukama nad hlavou aplaudoval rozhodčím? Bohužel. Také NHL má své mouchy, nelze ji slepě kopírovat. A extraligový problém je zejména v tom, jak rychle se volný rozhodcovský metr přistřihl. Teď ho sotva omotáte kolem pasu, skoro se nerozjedete.

Babo raď, co hráčům dovolí v pátém finále. Další drezura, nebo volný výběh? Nikdo netuší…

Vstoupit do diskuse
3
Články odjinud


Články odjinud