KOMENTÁŘ PATRIKA CZEPIECE | Uhrál si královskou pozici. Vězte, že po zlaté Praze nebude trenérovi národního týmu Radimu Rulíkovi nikdo moc koukat pod prsty. Panuje klid, a to i mezi hráči. Fanoušci a funkcionáři se uloží do polstrovaných sedaček s důvěrou, že je současný realizační tým doveze za další dávkou oslavných emocí. Když nedopadne Euro Hockey Tour? Nic se neděje. Případný špatný výsledek na MS ve Švédsku a Dánsku? Zamrzí, ale myšlenky se upnou na olympiádu. Zlatá imunita má sílu.
Když v úterý reprezentační obránci pod velením Marka Židlického uspořádali na tréninku střeleckou soutěž, Jan Ščotka se stal vrchním bavičem. Góly nápaditě oslavoval, jakmile horní růžek vymetl i Filip Pyrochta, dočkal se od brněnského showmana hlasité pochvaly: „K tyči! Jako David Beckham,“ rozesmál zaskakující hrdina z posledního MS všechny přítomné.
Vypadalo to, že se přenesl zpátky do chvil radosti, kdy s mistrovským pohárem a medailí křepčil po finále proti Švýcarsku. Stejná nálada, stejný dres, jen více než pětiměsíční odstup a dost odlišná situace. Obránce Komety nebyl sám. Ani na prahu nové kapitoly nepřestává Česko čerpat sílu z nečekané slávy.
Zásadní bude, aby reprezentanti nezůstali hlavou jen v šampionské pohádce, zatímco na plátně dávno poběží další dramata. Za jejich probouzení do reality je zodpovědný právě Rulík, který u sebe scénu přepnul dávno. Už v srpnu vyslovil přání, aby dál nemusel vyprávět historky ze zlatého natáčení. Je pracovitý, v hlavě má dlouhodobější projekt a nerad by zůstával u ojedinělého úspěchu.
Mnohem víc by znamenal souvislejší sběr cenných kovů a dlouhodobější návrat tuzemské školy mezi světovou elitu. Vítěznou mentalitu aktuální kouč seniorské kategorie dokázal navodit už o stupeň níž mezi juniory. Tehdy neměl v rukávu taková esa, jaká se mu sjela v Praze. A přece předvedl, že je schopným karbaníkem, s takticky výtečně připraveným mančaftem bral stříbro.
Pro veřejnost se stal charismatický šéf zárukou výsledků. Už jí nepotřebuje nic dokazovat. Paradoxně přitom nastává chvíle, kdy vnitřně musí cítit, že je třeba nejvíc zabrat. Ani úspěch a výtečná parta v kabině nejsou zárukou, že se napřesrok omluvenky ze zámoří nebudou sčítat. Pak by reprezentace potřebovala Rulíkova kouzla uvést v platnost efektivněji než kdykoliv dřív. V opačném případě výsledek nedorazí, pár ukazováčků na znamení ostražitosti se přece jen zdvihne do vzduchu.
Úřadujícímu štábu ovšem před první akcí v sezoně doplachtil na pracovní stůl test nanečisto. Z aktuálního mužstva kvůli zdravotním neduhům vypadli David Tomášek, Filip Zadina a Jiří Smejkal. S lehkou nadsázkou si klidně představte Pavla Zachu, Davida Pastrňáka a Martina Nečase v evropských verzích. Zkrátka výrazný kvalitativní zásah v ofenzivě.
A teď ta otázka. Obelže Rulíkův prošpikovaný systém, v němž nikdo nepustí kostičku, zásadní absence v sestavě, nebo se přece jen nepřítomnost silných individualit projeví?
Karjala Cup nabídne několik nenápadných nápověd směrem k dalším významným cílům. Kouč Rulík je tím posledním, kdo by je nedokázal vnímat a zpracovat. Často si cení hráče pod všeobecným radarem, nekouká jen na bodové závody v jednotlivých soutěžích. Pravidelně opakuje, jak hledá dílky, co přesně zapadnou do schématu hry.
Najednou by mohl zjistit, že puzzle nesedí. Žádný velký důvod k panice, vždyť jde přece o písemku bez známkování. Přijdou však ostřejší prověrky. Právě proto není turnaj Karjala jen podnikem do počtu bez jakéhokoliv významu.