Nemůžu nezačít návratem Petra Nedvěda na led při sobotním zápase Benátek s Kladnem. Méďa má za sebou skvělou kariéru v NHL, patřil mezi nejlepší české útočníky. Když jsem ho viděl ve čtvrtek v Letňanech, jak si v pohodě bruslí po tříměsíčním pobytu na Miami, hned jsem si říkal, že to v něm pořád je. Nezastavitelnej borec.
Je fakt, že když nehrál čtyři roky vrcholový hokej, ale pak v pohodě vlítne do druhé nejvyšší soutěže, kde dává góly, sbírá asistence, vyvolává to různé názory. Na jednu stranu můžeme obdivovat bývalého hokejistu, v jakém stylu se dokázal vrátit na led, na tu druhou si řekneme, že to asi o úrovni naší první ligy něco vypovídá. Přece jen, pokud takovou dobu nehraje, mělo by to být znát. A ono není.
Každopádně, Méďův návrat mě osobně neinspiroval k podobnému kousku, v mém případě je vše hotovo, kariéra uzavřena. Inspirací mi je Petr spíš pobytem na horách, odkud se na svůj slavný zápas vydal. Já to mám podobně, zrovna píšu z hor.
Sice jsem někdy v květnu koketoval s myšlenkou zahrát si v Třebíči, a že se uvidí dál, ale nakonec jsem od těch myšlenek ustoupil. Položil jsem si otázku: A proč bych to vlastně dělal? Věřím, že fyzicky bych to zvládl, ale nedávalo mi to moc smysl. Těch plusů tam moc nebylo.
I když jsem s rodinou na horách, dál samozřejmě poctivě sleduju dění v NHL. V posledním čase mě zaujaly výkony Petra Mrázka v brance Detroitu. Chytá velmi dobře, výborně. Co pamatuju, pro Detroit bylo vždycky extra důležité, aby mu gólman čapal, patří to k němu. Péťa to v sobě má, o tom vůbec nepochybuju.
Není to tak dlouho, kdy měl první půlku sezony skvělou, aspiroval skoro na Vezina Trophy, pak to vyšumělo a druhá půlka sezony mu nevyšla. Vizitkou excelentního gólmana je umění oklepat se ze slabšího období a vrátit se do velké fazony, tohle by Mráza taky potřeboval. Jde o proces vyzrávání. Doufejme, že mu tohle super období pomůže být co nejvíc konzistentní ve výkonech a nasazenou laťku udrží.
V brankovišti Red Wings je to v posledních letech hodně specifické. Klub vyhlásí svoji jedničku, a jak začne sezona, přechytá ho dvojka. A příště je to zase obráceně. Takhle si to tam Petr Mrázek s Howardem předávají už nějakou sezonu. V organizaci z toho musí být hotoví. Ale ono je strašně těžké poznat na brankářích, kdy se kdo cítí líp, těžko to můžete oficiálně načasovat, že teď bude lepší Mrázek, nebo Howard. To nejde, takhle to nefunguje.
Spekuluje se o výměně našeho brankáře, ale to je normální. Co v Detroitu rozhodně potřebují, je to, aby jeden z nich byl ten, na kterého se dá absolutně spolehnout, a nemuseli stále měnit priority. Jenže oni to takhle točí už dlouho a nikdo pořádně neví, na čem je. Klub ani brankáři. Podobné je to dlouhodobě ve Philadelphii.
Za poslední roky se brankářské náležitosti v NHL změnily. Dřív byly jasné jedničky dané mnohem častěji než dnes. Martin Brodeur u nás v Devils zvládl za sezonu sedmdesát zápasů, chudák jeho dvojka, moc velkou roli nedostal. V minulosti bývalo pravidlem, že první brankáři měli šedesát, sedmdesát startů, teď je to kolem padesátky. Ale přijde mi to takhle optimální, aby gólman zůstal zdravý a vydržela mu energie i na play off. Když zůstanu u našich brankářů, zmíním se i o Ondřeji Pavelcovi. V první půlce sezony se Henriku Lundqvistovi moc nedařilo, což byla šance pro Ondru. Chopil se jí, udělal si lepší renomé, vylepšil si předsezonní pozici. Neměl to vůbec snadné, protože pokud dostanete příležitost jednou za osm, deset utkání, musíte se náležitě ukázat, být perfektní. A to je moc těžké.
Otázka je, jaké to bude mít Ondra v NHL dál. Největší šanci udělat velkou kariéru měl ve Winnipegu, odkud šel po pár letech na farmu a najednou je v Rangers dvojka za Lundqvistem. Tak už se na něj v NHL asi bude nahlížet. Teď jde o to, aby při každém startu přesvědčil, pak se třeba pohled na něj může ještě změnit.
Ocenit musím Davida Ritticha, který se hodně dobře zadrápl v Calgary. Donedávna docela neznámý kluk, ani v Česku se o něm tolik nepsalo, ale přes farmu se dostal ke Flames. Chytá sebevědomě, což je potřeba. Může mít před sebou ještě zajímavou kariéru.