Narušená hokejová země potřebuje obnovu. Začít musí u Hadamczika
Blbou náladu hokejových fanoušků ještě umocnil neúspěch na olympiádě v Soči a taky to, co se kolem toho všeho dělo a děje. Ivane, ty to vidíš, vzývají boha Hlinku, který se na to asi taky nemůže dívat. Mužstvo nezahrálo tak špatně jako na posledním mistrovství světa, příčiny ústupu jsou hlubší, nicméně většina lidí spatřuje původce všeho v jediné osobě: trenéru Hadamczikovi.
Jeho reakce na další promarněný turnaj je jedním z důkazů, proč je tak dráždí. „Nevidím důvod, proč bych uvažoval o rezignaci,“ pronesl Alois Hadamczik po vyřazení s Američany.
K neúspěchu se znovu nedokázal postavit čelem a spoustě už tak naštvaných lidí nadzvedl mandle. Pokaždé se vyhrát nedá, jenže atmosféra kolem reprezentace svědčí o tom, že se z ní vytratil klid, pohoda, nadhled. Ano, všeho s mírou, tyhle věci vždycky nejsou na místě. Ale mnohem větší škody dovedou napáchat negativismus, dusno a podrážděnost, které se tam rozhostily.
Respekt se nedá naučit ani koupit. Naštvaní jsou všichni. I některým hráčům po porážce ve čtvrtfinále chybělo víc sebereflexe, jenže jiní jezdit nebudou a prvotní je tuhle dusnou atmosféru pořádně provětrat. Prezident svazu Tomáš Král připustil, že otázka trenéra je velmi žhavá. Situace je naléhavá, času málo. Není možné, aby se na střídačku instaloval hned tak nějaký Jaro Slávik. Ovšem možné je pořád i to, že se nestane vůbec nic.
Hadamczik už kolem sebe nekope tolik, jako po předchozích neúspěších na šampionátu i turnajích Euro Hockey Tour. Nicméně jeho reakce nepřekvapila. „Pavelec neměl den…sestavu jsem vybíral s kolegy…“ Řeči, aby odstoupil, vnímá jako osobní útoky, spiknutí zosnované proti němu.
Brzy si bude zjišťovat názory ostatních. Jeho věrní budou přitakávat. Fanoušci vychladnou, média zkrotnou, začnou se soustředit na jiné věci. Lepší hráče nemáme, je potřeba řešit jiné problémy. A kdo by do toho taky brzy před mistrovství světa šel, že? To by mohly být argumenty, proč trenér reprezentace dostane od výkonného výboru další šanci.
Podobný scénář se opakoval několikrát. Co bylo, bylo, jedeme dál s čistou hlavou a potřebujeme klid na práci. Tak do nás nerýpejte. Přijde další turnaj, s podobným výsledkem. Ale proč to prodlužovat? Třeba se tohle všechno opravdu nestane. Narušená hokejová země potřebuje nastartovat obnovu. Někde se prostě začít musí. A co nejdřív. Do mistrovství světa musí být jasno, s kým a jak dál.
