Sparta vydržela v klidu, kočička si sérii p(r)ohrála sama
Trochu si orazí, dočerpají síly a jedou zase dál. Tak rychlý průběh by ani nečekali, to zajisté ne. Všichni čekali, že se to víc potáhne, chystali se na dlouhou sérii. Ale Sparta spláchla královéhradecký Mountfield ve čtyřech zápasech. A může tedy pokračovat v krasojízdě.
Herně jí k postupu posunuly hlavně využité přesilovky a ubráněná oslabení. Čtvrtfinálová série přinesla spousty vyloučení na obou stranách, a zatímco sparťané nevýhodu většinou ustáli, Hradec na to zase a znovu doplácel. Za rovnovážného stavu dokázal být vyrovnaným soupeřem. Jenže jeho největší problém byl v tom, že tak strašně moc toužil Spartu porazit, a když to nešlo, tak aspoň zmydlit nebo zviklat, až měli hráči příliš krvavé oči a jejich snaha působila někdy až upachtěně.
Sparta chtěla Hradec vyřadit samozřejmě taky, ale tím pro ni práce teprve začala, Mountfield byl jen první krok. A věděla, jak na něj vyzrát. Soustředila se tedy hlavně na to podstatné, nenechala se ničím rozhodit, ani svést z nastoupené cesty. Zůstávala v naprostém klidu, netečná ke snahám ji popíchnout, natož vyvést z míry. Všechny takové pokusy ze strany Hradce vyznívaly spíš úsměvně, a pokud snad měly nějaký efekt, pak byl zcela opačný, než byl jejich původní záměr.
Kočička si pohraje. Mají tropické gólmany a k tomu trenéra, který nic nedokázal. Některé šťouchance nebyly úplně schön a občas zašly za hranu toho, co k play off ještě patří a co už ne. Do toho se mísily narážky o emocích, o tom, jak jsou sparťani hákliví na kdeco, že to soupeře musí bolet a jestli jeho brankář příště zase vyjede z branky, dostane okamžitě přes ruce…
Jenže všechno tohle mířilo zcela mimo mísu. Nezájem. Ticho. Vůbec nic. Přesně v duchu hlášky z klasické české komedie: ‚Jen ať si pindá, na to my jsme zvyklí.‘ A řekněte, co dokáže vydráždit víc toho, kdo se snaží něco podnítit a nedostává se mu očekávané reakce, byť jen v náznaku?
Sparta se prostě soustředila hlavně sama na sebe, na hru, na výkon. Odvedla perfektní práci, dokázala využít svoji bezpochyby ohromnou sílu. Bylo to teprve první kolo, ale přišlo mi, že se na play off se připravila a obrnila líp než v dřívějších letech. Její obrana povyrostla. V hráčích jako Rolinek a nově taky Vondrka má skvělé bojovníky a dříče neocenitelné právě do play off. Každý z jejích čtyř útoků je schopen udeřit. A především, pracuje jako tým a zachovala si pokoru.
Takže i proto dokonce s tak špatným trenérem jako Josef Jandač a o tolik horším gólmanem - jak aspoň tvrdila před sérií královéhradecká strana – zvládla sérii zcela suverénně a nedovolila soupeřům z Mountfieldu se ani nadechnout. Po čtvrtém zápase se otočila, zastavila se a čeká, co bude dál. Hradecká kočička si nepohrála, nýbrž prohrála. A porazila se i tak trochu sama.
