Plzni prospělo cvičení s pitbuly, po dechu lapají spíš Oceláři
Je to trochu záhada hlavolamu. Souboje Plzně s Třincem se zatím drží tradice, že pokaždé vyhrávali hosté. Teď se semifinálová série přesouvá na západ Čech. Komu se tohle pravidlo podaří porušit, nejspíš taky postoupí do bitvy o titul. Buď tedy Indiáni prolomí prokletí domácího ledu jako první, nebo to pak budou muset být Oceláři, aby dohnali, co se ještě dá.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Po těžké a vypjaté sérii s Olomoucí plzeňští hráči připomínali, že jim tak vydřený postup může prospět, nakopnout je. Prorocká slova. Indiáni v bitvách s kousavými rafany z Hané poznali, že play off vyžaduje oběti a nikdo nedostane nic za pár šupů. A že radost bývá často vykoupena bolestí a utrpením. Čím větším, tím větší pak bývá i ta extáze a zároveň úleva.
Kdyby se čtvrtfinále odehrávalo v duchu úvodního zápasu, v němž Plzeň podceňovaného soupeře přejela 8:1, kdo ví, jak by se hráči zhostili zápasů s Třincem. Možná podobně jako většina hvězd Ocelářů, v nichž se po nesnadném, ale v konečném výsledku hladkém postupu přes Vítkovice patrně rozhostil pocit, že tenhle výběh lesoparkem bude pokračovat. Chyba. Stačila první větev přes cestu a následoval tvrdý pád.
Oba týmy jsou jinak založené, než olomoučtí pitbulové. Hráčům typu Gulaše nebo Jana Kováře vyhovuje třinecký styl víc, než těsná obrana a šavle neustále pod bradou. Čtvrtfinálová lekce Inidánům pomohla, poučili se a do další série naskočili taky víc rozehraní. Hodně se probíralo, jestli se nedostaví únava. Kdyby druhý zápas v Třinci nezvládli, určitě by se tohle téma přetřásalo zase. Větší nálož náročných utkání se může projevit ve chvíli, kdyby se série začala protahovat. Ale na to je ještě brzy a kdoví, jestli k tomu vůbec dojde. A kolik těch utkání vůbec ještě bude.
Zatím lapali po dechu Oceláři. Navíc v kontrastu s lehkonohými plzeňslými bruslaři ještě víc vynikla nemotornost některých beků. Nestárnoucí šikula Jaroslav Kracík věkem i pohybem připomíná dinosaura. Dokonce i on na dvou krocích získal metr náskoku. Taky začal víc střílet, ale vítězný gól druhého zápasu ukázal, že nejen Kovář je geniální rozehrávač. Šimon Hrubec by se v třinecké bráně musel rozdvojit, aby všechno stíhal. Plzeň dávala góly do prázdné brány a Oceláři při nich vypadali jak namalovaní. Drak chrlící oheň, co nosí na dresech, se proměnil v mořského koníka.
První gól ze hry dal Třinec po 93 minutách hry. Přesilovek měl na dvě série, až na tuhle jedinou výjimku však jeho snaha ztroskotávala na skvělé plzeňské hře v oslabení. Škodovka v početní výhoě skórovala třikrát. Západočeským bojovníkům se dařilo i za rovnovážného stavu, aktivním pohybem a napadáním narušovali rozehrávku soupeře.
Martin Růžička vypadal na straně Ocelářů jako jeden z mála, kteří si uvědomují, o co tady běží. Možná už se doslechl, že do 250 gólů v domácí soutěži a reprezentaci mu scházejí po druhém semifinále čtyři trefy, takže kope na dveře Klubu hokejových střelců. A tak se aspoň snaží. V play off se s pěti brankami dělí o pozici nejlepšího zakončovatele s Milanem Gulašem, proti Plzni se mu navíc daří. Až na první vzájemný duel v základní části, měl zásah v každém z pěti následujících. V play off zůstal osamocen. A to nestačilo.
