Video se připravuje ...
Český hokej dával rád a s pompou na vědomost, když žáčkům z Poslední Lhoty dodal výstroje a pytel holí. Nový prezident Alois Hadamczik po nástupu do funkce neváhal a nechal provést inventuru svazového hospodaření. Sto dní po svém zvolení měl první zásadní výstup a vynesl na světlo zjištění, která jsou až zarážející, na druhou stranu však nepřekvapí. Bohužel. Na českém rybníku tedy ne. Podobné čachry se dějí i jinde.
O spoustě nepravostí se mluvilo už za panování Tomáše Krále. Na tehdejšího vládce však nebyly dostatečné páky, už kvůli propletenci vztahů, klientelismu a atmosféře v hnutí, jež byla směsicí strachu a falešného vděku. Někdo dostal i líznout, aby držel hubu. Kromě občasných našeptávačů se nenašel nikdo, kdo by měl odvahu mluvit nahlas. A jak praví staré, omšelé rčení, kde není žalobce, není soudce.
Hadamczik na tyto záležitosti už dřív buď poukazoval, anebo o nich naopak mlčel. Taky podle toho, na čí straně zrovna stál. Zda mimo svazové struktury, nebo v nich byl zaháčkovaný, třeba jako trenér. Šance pořádně do toho šlápnout se otevřela až po jeho zvolení do čela Českého hokeje. Pojmenoval věci, nechává je prověřit a podnikne další kroky.
Podle Hadamczika se zbytečně rozkutálely desítky milionů korun. Obchodní smlouvy se uzavíraly bez výběrových řízení, ze zakázek a služeb pro hokejový svaz se stávaly rodinné podniky či malé (nebo spíš velké) domů za často nadstandardní ceny. Od přepravy po právní služby, jež vykonávala advokátní kancelář propojená s nejvyšším. Taky proto mezi prvními rozloučili s právníkem, jenž působí u Tomáše Krále. Vedle toho vyšlo rovněž najevo, kolik a komu všemu se rozdávaly svazové platební karty, z nichž se platilo ledacos. Včetně povyražení, jaká s hokejem a servisem s ním spojeným mají stejně společného jako brankový rozhodčí s barovou kikinou.
Projekt „Dukla“ v Litoměřicích nebyl původně špatná myšlenka. Jenže sklouznul úplně jinam a ztratil opodstatnění. Místo jako líheň pro nadějné hráče začal budit dojem, že je taky stájí pro místní i zahraniční vysloužilce a protekční koně. I v něm se utopila spousta peněz. Třeba za pozici mentora, tedy jakéhosi rádce, tam bývalému hráči vytiskli měsíčně dvakrát tolik, co trenérovi mládeže v jiném klubu.
Do úsporných opatření má spadnout i Síň slávy. Citlivé téma. Český hokej neměl po desetiletí žádnou. Je zásluha Tomáše Krále, že tohle dotáhl do konce, jen v době, kdy na úspěchy můžeme pouze vzpomínat. Provoz kamenné Síně slávy je těžce ztrátový, víc peněz na vstupném než v hokejovém muzeu na pražské Harfě se vybere v Dinoparku sídlícím v téže budově.
Nicméně kultura si na sebe často sama nevydělá a měla by se podporovat. Síň slávy se má přesunout do O2 arény a zůstat přístupná všem jejím návštěvníkům. Otázkou je, zda nebude rušit střelba na branku, až se největší halou v republice budou linout filmové melodie Ennia Morriconeho, nebo jestli se návštěvnost výrazně zvedne, až se zaplní fanoušky The Cure nebo Stinga.
Témata:
svaz, blog, prezident, Pavel Bárta, sport, Tipsport extraliga, Český svaz ledního hokeje, hokej, Alois Hadamczik, Lhoty, Ennio Morricone, Hokej na Heureka.cz
Související články
