Mistrovství světa dvacítek bývá počátkem velkých příběhů a velkých kariér. Festival špičkového juniorského hokeje vypukne tradičně na druhý svátek vánoční. Kvůli ruské agresi na Ukrajině byl přeložen do Halifaxu a Monctonu, a protože válku s covidem snad už máme za sebou, po dvou letech odpadla jakákoli omezení a opatření, jež s tím souvisela, a může se hrát opět v obvyklém termínu. Hráči jsou rozehraní, v zápasovém tempu. Turnaj slibuje hokej na ještě vyšším levelu, než ten poslední, který byl odkloněn na srpen a konal se v době, kdy se hráči teprve vracejí na led.
Češi získali medaili na dvacítkách naposledy v roce 2005. Z tehdejších bronzových hochů pořád válí v NHL David Krejčí, na špičkové úrovni působí třeba ještě Roman Červenka, Michael Frolík nebo Petr Vrána, střelec bronzového gólu v rozhodujícím utkání s Američany. Uplynulo osmnáct let, ovšem vypadá to jak století. Další výběry už se ke stupňům vítězů drápaly marně, byť je táhli borci jako Tomáš Hertl, Radek Faksa, David Pastrňák, Jakub Vrána nebo Martin Nečas. Častokrát se zdálo, že dvacítka ukončí medailové sucho. Ale nakonec z toho zase nic nebylo.
Mnozí ze členů současného výběru už sahali po medaili v osmnáctce nebo na posledních dvacítkách, kde Češi ve čtvrtfinále vyřadili Američany. Juniorský výkvět se znovu může opřít o několik silných jedinců. Výraznou vzpruhou bylo, že ze zámořských farem uvolnili Jiřího Kulicha a Davida Jiříčka, jemuž se v poslední době v AHL dařilo, jen mohl doplnit až těsně před nástupem do turnaje, taky proto, že v Kanadě zavládlo nevlídné počasí a odkládaly se lety.
Nastupující hvězdy jako oni, Stanislav Svozil, Eduard Šalé či Matyáš Šapovaliv musí v pravou chvíli zapnout a vzít odpovědnost na sebe. Český celek má solidní základ. Ale na mistrovství světa bude platit, že obzvlášť hráči jako oni, kteří mají velkou šanci jednou zářit v NHL, musí hrát týmově, ctít systém, pomáhat si navzájem a bez ohledu na to, kdo je kdo. Na krátkodobém šampionátu rozhoduje tým a jeho vnitřní sila. Jednotlivci můžou vyskočit a ukázat se. Ale sami moc nezachrání.
Obzvlášť pro pravlast hokeje Kanadu je tohle období nejkrásnějším časem v roce. Dvacítky tam sledují víc než šampionát dospělých. Odložený letní turnaj v Edmontonu se neosvědčil, návštěvy byly mizerné. Jenže tentokrát se hraje opět na přelomu roku, navíc bez roušek, testování a diváckých restrikcí. Pár dní před začátkem prý bylo vyprodáno 95 procent vstupenek.
Vrhnout se v takové atmosféře do turnaje proti domácímu výběru, plnému do nebe vynášených zázračných teenagerů, kteří mají tisíce důvodů si věřit, to je jako předhodit kus masa hladové šelmě. Ale nebude to jen o zápase s javorovými listy. Velmoci jako Kanada odskočily. Česko se posunulo blíž ke zbytku pole, který se ještě víc vyrovnal. Snad až na Rakousko může každý porazit každého, ale taky s ním prohrát. Klíč od brány do play off spočívá nejen v tom, jak si česká dvacítka poradí v duelu s domácím favoritem a v jakém stavu z něj vyjde, ale především, jak zvládne další partie, kdy Čechy čekají ještě Švédové a celky druhého sledu Rakousko a Němci.
Trenér Radim Rulík před turnajem přiznal, že oba přípravné zápasy splnily to, co tým potřeboval. Lotyše v redukované sestavě dvacítka porazila, utkání se Švýcarskem se podle výsledku (2:4) nepovedlo, i když se v něm našly dobré pasáže. Kanaďané své soupeře převálcovali, ale pro českou povahu je pořád lepší zbystřit, než se vznášet v balonu. A až turnaj samotný ukáže.
Úvodní zápas s Kanadou bude možná divočina a všichni se na něj těší. Ale jím šampionát nekončí, jen začíná. „Máme ve skupině čtyři zápasy a v nich musíme odevzdat maximum, abychom získali tolik bodů, kolik potřebujeme na play off,“ řekl kouč dvacítky. Urvat postup, to bude prvotní cíl české dvacítky.