Brutál pro Spartu. Zase to nedala, byla moc hodná. Odchod Kassiana? Chyba
KOMENTÁŘ PAVLA BÁRTY | Každý rok národ sparťanů věří. Každý rok končí v prázdnotě. Série jako řemen. Sedm zápasů, v posledním se čtyřikrát prodlužovalo. Skvělý hokej, bitva až do konce. Co víc si přát. Začínalo se v jednu odpoledne, končilo v půl sedmé večer. „Budeme tady klidně do rána, abychom to urvali,“ řekl o jedné z přestávek obránce Michal Kempný.
Sparta ukázala ohromnou sílu. Oklepala se z těžké ztráty šestého utkání a stejně tak z vyrovnání v sedmém duelu necelou minutu před koncem. Měla navrch. Zase to nedala. Dvakrát Oceláři vyrovnali v přesilovce z podobné akce, jen pokaždé na jinou stranu. Jednu výhodu dostali za oplácení, druhou za podnožku. Faul, jakých předtím pár prošlo. V polovině sedmého duelu přitom vypadali, že jsou zralí na infúzi.
Jenže tohle ocelové monstrum je až brutální. Dračí bestie nikdy nespí. Třinečtí připomínají jezdce Tour de France. Většinu závodu šlapou a vezou se, ale na prémiích a před cílem do toho kopnou a vyhrají. Párkrát už se zdáli být v koncích. Jenže na začátku čtvrtého prodloužení na Spartu zkusili vlítnout. Znovu jim to vyšlo.
