Ve Slavii selhali jiní, ne mateřská školka
PAVEL HARTMAN - Mateřská školka vyrukovala do boje za záchranu. V základní jedenáctce Slavie se v pátečním večeru objevilo šest hráčů s ročníkem narození 1988 a mladších. Po remíze 1:1 s Brnem se okamžitě rozproudily diskuse na téma: Má tenhle tým plný „smrkáčů“, kterým ještě teče fotbalové mléko po bradě, na cestu vzhůru ze sestupových vod?
Po přípravě zavládl u „sešívaných“ všeobecný optimismus. Mužstvo začalo opět vítězit. Dokonce vyhrálo i ve Splitu na Hajduku.
Po páteční „plichtě“ se Edenem neslo: „Tahle mateřská školka pošle Slavii do druhé ligy.“ S dodatkem, že teenageři psychicky boj o udržení neustojí, což demonstrovala ztráta jejich sebevědomí po úvodní brněnské brance.
Jenže řeči o mateřské školce nebo o nezkušenosti jsou druhořadé. Jestli se Slavia zachrání nebo spadne, rozhodne hlavně to, jestli celý klub ví, co chce hrát a umí si pro danou hru hráče vychovat či vhodné typy sehnat odjinud, což u současné Slavie padá, neboť je chudá jako kostelní myš.
Proč si může Barcelona dovolit ve španělském poháru postavit vlastní „mateřskou školku“ a ta smete matadory z prvoligové Almerie na jejich hřišti 3:0?
Protože „zelenáči“ mají automaticky naučenou látku, kterou před nimi polykali i Messi, Xavi, Iniesta, Puyol. Nepřekvapí je tedy, že musí s míčem pracovat rychle, že musí umět přesně přihrát i v tísni.
Navíc na ně dohlíží trenér, který byl k prvnímu celku povolán právě proto, že zná detailně způsob barcelonské hry i výchovy. Slavia tenhle základní pilíř vybudovaný nemá, proto se nikdo nemůže divit, že její mateřská školka se sesype z Brna.
Navíc ji vede kouč, jenž je v klubu půl roku a u prvního mužstva slavného českého klubu se teprve učí trenéřině. A tak Eden opravdu čeká do posledního kola boj o holé přežití v první lize. Mateřská školka je v tom však nevinně.
