Bílek byl průšvih. Ale horší je, že Pelta bude hledat dalšího Bílka
Reprezentace čekala na zázrak. Tak znělo motto českého národního týmu před prohranou kvalifikační bitvou v Itálii. Jak výstižné a symbolické! Celé období Michala Bílka u českého mužstva číslo jedna se stalo pouhým čekáním na zázrak, respektive na štěstí.
Připomeňme si ty šťastné okamžiky. Nejdřív to byla nafilmovaná penalta Rezka ve Skotsku, která vytáhla Česko z bryndy v kvalifikaci EURO 2012. Následoval šťastný los s lístečkem Černá Hora, tedy nejlehčím soupeřem v barážovém osudí. Pak nejsnadnější skupina na šampionátu s Polskem, Řeckem a Ruskem. To není zlehčování, je to střízlivé vyhodnocení reality.
A teď nejdůležitější fakt: štěstí je pouze podpůrným faktorem pro úspěch. Tím hlavním byla a vždy bude fotbalová kvalita. Ano, i bez ní můžete zvítězit, ale jen náhodně, nikoli opakovaně.
Kontrolní otázka: Kolikrát jste si za Bílkovy éry před výkopem řekli, že i když mužstvo nebude mít štěstí, má kvalitu na to, aby vyhrálo? Pokud na druhé straně byl byť jen průměrný evropský tým, pak nejspíš nikdy. Ovšem tak tomu bylo i za jeho předchůdců Ivana Haška či Petra Rady.
Jak je to možné? Jednoduše. Ti, kteří vybírají nejdůležitějšího fotbalového trenéra v zemi, zastávají předpotopní názor, že fotbal je hlavně o štěstíčku a srdíčku.
Miroslav Pelta, svazový boss, který si vzal národní tým osobně pod palec, tohle myšlení výstižně definoval v jednom rozhovoru. „Zajímá mě jen výsledek v neděli,“ zdůraznil v něm.
Postavme si proti tomu myšlení Matthiase Sammera, sportovního ředitele Bayernu Mnichov, aktuálně nejlepší fotbalové továrny na světě. Ten popsal základ úspěchu ve fotbale takto: „Klíč je v systému a v kvalitních trenérech.“
Podle tohoto klíče řídil už před angažmá v bavorském gigantu budování nové pyramidy německého fotbalu, který se neodbornou cestou dostal do takové propasti, že jeho národní tým vykleplo na EURO 2004 i Brücknerovo béčko.
Výsledek? Německo dnes všem slouží za vzor toho, jak se má moderní fotbal dělat. Nejen v klubech, ale i na úrovni reprezentace. Nářky o tom, že v reprezentaci není čas na nácvik stylu a organizace hry nebo na fitness-testy a vylepšování kondice, tam už neuslyšíte. Dotyční by se tím ztrapnili.
Lídři českého fotbalu však tohle tvrdošíjně odmítají vzít na vědomí. Bohužel i ti, kteří prošli západoevropskou školou a jezdí na stáže do předních velkoklubů. Za příklad může posloužit Ivan Hašek.
Trénoval ve Francii, přesto dosadil k reprezentaci Bílka, férového a slušného chlapíka, ovšem kouče s nečitelným rukopisem, u něhož nebyl předpoklad, že by cíleně vybudoval mužstvo, které nebude odkázané výhradně na štěstí. Hašek se za něj zaručil vlastním tělem. To znamená, že byl vnitřně přesvědčený o tom, že Bílek je ten pravý.
Pelta se pod to podepsal prodloužením smlouvy ještě před závěrečným turnajem EURO 2012. Výkonný výbor tenhle neodborný výběr oběma bossům schválil. Jinými slovy: ti, kteří zvedli při hlasování ruku nahoru, se sami usvědčili také z nepochopení fotbalového vývoje.
Jenže nyní tihle samí lidé budou hledat Bílkova nástupce. Dá se tedy s velkou pravděpodobností očekávat, že zase sáhnou po dalším Bílkovi. A pak se spustí stejná písnička: všichni budeme čekat na zázrak.
Jenže český fotbal si už dál tohle nezasluhuje. Zasluhuje si opravdové odborníky a vizionáře s myšlením Sammerů, Rangnicků, Guardiolů, Mourinhů. I u nás takové lidi máme, jen jsou stále většinovou štěstíčkovskou společností záměrně drženi v ilegalitě, protože by jí narušili zavedené pořádky a usvědčili by ji z neschopnosti.
Ale jednou stejně prorazí, neboť vývoj nikdo nezastaví. Jen aby to ale nebylo až ve chvíli, kdy český fotbal bude prosit na kolenou štěstí o pomoc i před zápasy s učiteli, studenty a prodavači ze San Marina.
