Divadlo musí skončit. Jinak bude samostatná česká liga bez diváků
Už po zveřejnění nominace rozhodčích na utkání ve Zlíně se v kuloárech očekával jasný scénář: pokud bude třeba, sudí Plzni pomůžou k bodům. Jak se tahle prognóza sešla s realitou, viděl každý, kdo sledoval sobotní ligový šlágr. Nejdřív neodpískané Petrželovo hraní rukou. Pak vyloučení jednoho z domácích, kteří byli vytočení z neodpískané ruky.
Fanoušci na tribunách byli vzteky bez sebe, nezaujatí diváci u televizních obrazovek také, protože místo fotbalu viděli další ze seriálů komedií. Bohužel zatím je jen jediná jistota - že komediální seriál bude pokračovat.
Kdyby tomu mělo být jinak, nemohl by už dávno ligu pískat Michal Paták. Ve své kariéře už se nadělal tolik přehmatů (třeba naposledy společně s asistenty přehlédl Váchovu ruku v Olomouci), že v profesionálně řízené soutěži by pro něj nebylo už hezkou řádku let místo na listině. Protože chybnými verdikty znedůvěryhodnil soutěž i sebe.
Jenže v Česku si to děláme po svém: po kiksu je vždy komisí rozhodčích na chvíli stažen do ústraní, neboť úplně beztrestně nemůže ani v banánové republice vyváznout, ale po čase je vytažen zpět a kupodivu do zápasu, kde o něco jde. Tedy do utkání, které by ve standardních podmínkách měli řídit opravdu ti nejlepší arbitři.
Ano, kluby mají svobodné právo rozhodčí vetovat, většinou si to však rozmyslí. Proč? Bojí se, že kdyby se ozvali, vrátí se jim to v budoucnu i s úroky. Ostatně letitá praxe jim dává za pravdu. Kdo se postavil proti proudu, byl nemilosrdně smeten. Kolektivní strach o přežití to samozřejmě podpořilo.
Komise rozhodčích v tomhle systému funguje jako krycí komise šlendriánu. Kdyby ne, musela by rozhodčí s neprofesionálním štítem bez pardonu vymést ze seznamu. Ale nedělá to, takže je absolutně nedůvěryhodná. A je jedno, jestli ji vede Dagmar Damková, nebo Miroslav Tulinger, také známý Romana Berbra.
Ze Strahova vše sleduje Miroslav Pelta na čele s cejchem citátu: Celé jaro bylo cinklé. Navíc jako šéf Fotbalové asociace a šéf Jablonce je ve výstavním střetu zájmů. Zdá se, že to je beznadějně neprůstřelný kruh. Ale není.
Fotbal, i ten český, se stále naštěstí hraje pro diváky. A divák ze sebe nenechá dělat blbce donekonečna. Zvláště když má dnes široký výběr a může si zajet místo do Zlína na fotbal do Mnichova, Londýna nebo do Barcelony. Nehledě na to, že stačí zmáčknout knoflík na televizním ovladači a najede na obrazovku Premier League, bundesliga či španělská La Liga.
Na komedie v českém ligovém balení se pak nebude dívat nikdo. A sponzoři se konečně začnou ptát: A na tohle máme dávat peníze? Přece nejsme blbci!
Česká elitní fotbalová soutěž má nejvyšší čas, aby si zjednala pořádek. Od příští sezony se totiž hodlá osamostatnit. A pokud nechce, aby byl tenhle projekt pro smích a brzy skončil krachem, musí publiku zaručit opravdu důvěryhodnou sportovní zábavu se vším všudy. A ne pimprlové divadélko, u kterého divák už před výkopem ví, jak bude probíhat a jak skončí.
Lidi nejsou hloupí. I když to lídrům českého fotbalu na všech úrovních zatím stále nedochází.
