Lafata zesměšní trenéry a firmě je to fuk. Tohle dusí Spartu!
Proč je Sparta opět v krizi? Proč vypadla s průměrným ruským celkem z Evropské ligy? Proč se jí v české lize vzdaluje titul a musí se strachovat, aby ji nepřeskočil Zlín s několikanásobně menším rozpočtem? Proč už nemůže bojovat o triumf v tuzemském poháru?
Protože je slabá jako firma, respektive jako organizace, jak by řekli v NHL. Demonstrujme to na čerstvém příkladu z Jablonce. Konkrétně na rozhovoru Davida Lafaty po zápase s novináři.
Tady je krátká pasáž.
Otázka: Jaké jsou příčiny (špatného vstupu do jara)? Nebo je to jen souhra nějakých okolností?
„Na to se musíte zeptat trenéra, to já nebudu hodnotit.“
Říkáte trenéra, tím myslíte koho?
„No… (směje se). Prostě trenéra.“
Připomeňme si, že David Lafata je kapitánem Sparty. Zároveň je lídrem, jehož hlas má u fanoušků značnou váhu. Teď tenhle letenský vůdce tímhle vzkazem veřejně shodil autoritu trenérů. Ti jsou v klubové hierarchii jeho prvními nadřízenými. A také hlavními garanty sportovní vize, kterou si letenská firma vytyčila. Kapitán Sparty tedy zpochybnil i tuhle celou sportovní cestu.
Ve vyspělých sportovních organizacích by za to nesl okamžitě obrovské následky. Sazby jsou v těchto případech jasné: vyhazov, přeřazení do záložního týmu nebo vysoká finanční pokuta s výstrahou, že to bylo poprvé a naposledy. Samozřejmě, že odezva od klubu by byla náležitě publikována. Aby si lidé nemysleli, že si kdokoli ze zaměstnanců může dělat z organizace beztrestně holubník. Bez jasně nastavených a dodržovaných pravidel totiž nelze nic dokázat, natož hrát o tituly.
Reakce Sparty na úlet kapitána?
Navenek nulová. Uvnitř nevíme.
Dalo se to čekat, neboť Sparta jako firma štábní kulturu dlouhodobě přehlíží. Jak se zachovala, když část fanoušků hučela na Afričana Konatého? Toho předtím správně potrestala, ale pak mu dala milost a poskytla mu druhou šanci. Tím pádem byl opět plnohodnotným členem organizace.
Nikdo se však Konatého bezprostředně po generálce se Žilinou nezastal. Nikdo neřekl, že tohle skandování je absolutně přes čáru. Kapitán Lafata nevystoupil s prohlášením, že Timy je součástí sparťanského áčka a tudíž on a jeho spoluhráči berou tohle chování jako útok na nejen na A-tým, ale na celou Spartu.
Letenský klub nechal tohle celé vyšumět.
Pochopitelně, že se to neobešlo bez následků. Přemotivovaný Konaté prahnoucí po tom, aby už ho i kotel vzal na milost, si vysloužil v Rostově červenou kartu. Lafata a spol. šli po utkání s Bohemians 1905 poděkovat lidem, kteří předtím celý zápas uráželi jejich spoluhráče skandováním: „Konaté, ty jsi hovado!“ Jen Karavajev s Costou se proti tomu gesty ohradil. No a o týden později lídr Lafata nabourá důvěryhodnost organizace narážkou na nejasné role trenérů.
Zdůrazňuji, že jde jen o pouhé následky, které ve finále vedou ke špatné výkonnosti a opakovaným krizím. Nikoli o příčiny. Takže pokud chce Sparta zlepšit hru, musí začít řešit právě příčiny. Což v praxi znamená, že si nutně musí udělat pořádek v organizaci.
Aby hráči věděli, že díky firmě, především velkorysému majiteli, a tradici velké fotbalové značky pobírají krásné milionové platy. Ne, David Lafata by se na závěr kariéry nedočkal hezkých peněz, kdyby hrál pořád za Jablonec. Za to je jeho povinností pracovat na hřišti i mimo ně pro organizaci co nejlépe. Být tedy opravdovým lídrem sparťanské firmy, který bude automaticky vědět, že pokud přesně neví, kdo je jeho trenérem, má se zeptat nadřízených. Aby to pak mohl veřejně tlumočit novinářům.
Jenže v organizaci, která nechá o návratu Konatého do kabiny áčka spolurozhodovat dnes už bývalého lídra Bořka Dočkala, jenž na podzim v Liberci sám organizaci hrubě poškodil nesmyslným vyloučením, nastolení běžné firemní kultury zatím nehrozí.
A podle toho to také na trávníku i mimo něj v podání Sparty vypadá. Každého totiž formuje prostředí.
